Článek
Kdysi, na konci osmdesátek, jsem jako žák jedné podkrkonošské základní školy při houpání rozsedl židli. Nevím, přišlo mi to tehdy asi vtipný, ale napsal jsem na tu rozsedlou židli křídou v azbuce „vyrobeno v SSSR“. Školník, kterému se jinak říkávalo 5krát NE (neschopný, nešikovný, nepříjemný, k nenalezení atd.), byl najednou agilní jak trepka v senném nálevu a mojí rozsedlou židli obohacenou uvedeným sdělením nahned nahlásil a předal vedení školy. Školní rozhlas poté naléhavým hlasem zarputilé soudružky ředitelky vyzval mě a mojí třídní učitelku k okamžité návštěvě ředitelny, kde jsem musel před kvantem lidí skoro hodinu vysvětlovat, že to opravdu byla dětská bezvýznamná legrace a že opravdu nepovažuju výrobky ze Sajuzu za šmejdy. Dopadlo to nakonec docela dobře (vlastně hodně dobře), a to „jen“ důtkou ředitelky školy, ve které se krom této židle zohlednila i rozhoupaná tramvaj na exkurzi v Drážďanech (přitom na zelený Trabanty poskakovala celá třída) a nazvání jedné z učitelek Včelkou Májou, neboť téměř po celý školní rok nosila žlutohnědý pruhovaný pulovr (no měl jsem v tomto období holt formu).
Vím, že je to možná drobnost s tou rozsedlou židlí, ale… I přesto, že jsme jedna z nejbezpečnějších a nejsvobodnějších zemí na světě, navíc patřící mezi 30 nejrozvinutějších zemí vůbec, kdy máme pořád jednu z nejnižších nezaměstnaností na světě, nadstandardní kvalitu zdravotnictví a hlavně většina lidí se má tak jak nikdy v historii, tak se tady objevuje mega riziko, že se k nám to neskutečný zlo zase může rapidně přiblížit. Nedávné fiktivní studentské volby naznačily, jakým směrem si mladí lidé spíše přejí jít. Prosím pojďme se ještě na poslední chvíli alespoň zamyslet, kam chceme tuhle naši pořád úžasnou zemi pro nadcházející období posunout. Jasně, že spousta věcí nebyla, není a ani nebude ideální, ale ideální svět prostě neexistuje. Já jen nechci, aby tohle období svobody nebylo jen pouhým intermezzem před dalším obdobím temna…
