Řada malých paušálních plateb může tvořit velký obnos každý měsíc

Každý má své důvody, proč si něco platí – a je to naprosto v pořádku. Cílem tohoto článku není soudit, ale ukázat, kolik drobných pravidelných výdajů dokáže každý měsíc odejít z účtu. Často totiž slýchám větu: „Proč si to nepořídíš? Vždyť to stojí jen XY měsíčně!“

Jenže těchto „jen XY měsíčně“ se snadno nasčítá několik desítek a najednou jde o tisíce korun, které odcházejí úplně automaticky.

K napsání článku mě inspiroval i nedávný článek na Mobilmanii: Studenti mohou mít neomezený tarif za 495 Kč měsíčně. Studenti jsou sice daňoví poplatníci v plenkách, ale málokdo z nich tuší, kolik povinných i volitelných plateb je v budoucnu čeká. Rád bych tímto článkem právě jim nabídl představu, jak to vypadá v praxi – třeba jim to pomůže včas přemýšlet, za co utrácet a kde se dá ušetřit.

Sám mám tarif na telefon do 200 Kč měsíčně. Nemám ho neomezený, protože jsem nenašel důvod, proč bych ho potřeboval. Dětem neomezený tarif zatím neplatím a ani neplánuji.
Mým cílem není říct: „Tohle je správné a tohle špatné.“ Každý má jiné priority a jinou situaci.
Chci jen ukázat, kolik malých částek se může u pětičlenné domácnosti nasčítat, když se na ně podíváme všechny najednou.

Možná si říkáte: „Vždyť já mám jen pár trvalých příkazů, nic velkého.“
Jenže když se podíváme na celý rok, zjistíme, že řada plateb sice odchází jen jednou ročně, ale ve skutečnosti by měly být započítané jako měsíční náklad. Typicky třeba popelnice, daň z nemovitosti nebo revize kotle.

Já tyto platby rozesílám do tzv. obálek přímo v internetovém bankovnictví.
Každý měsíc si do nich odkládám malou částku, takže když přijde roční platba, peníze už mám připravené a rodinný rozpočet to nerozhodí.

Rozdělil jsem naše rodinné výdaje do čtyř kategorií. Některé jsou nezbytné, jiné jsou „z rozumu“ a další čistě pro radost.

Bez těchto plateb se zkrátka neobejdete – jsou to základní životní náklady.

Platby, které odcházejí jednou ročně, ale je dobré s nimi počítat jako s měsíčním nákladem.

Nejsou nezbytné pro přežití, ale dávají smysl z hlediska budoucnosti, bezpečnosti nebo pohodlí.

Nejsou nutné, ale dělají radost – a je fér s nimi v rozpočtu počítat.

Věci, bez kterých se obejdeme, ale chceme je – vědomě.

Možná vás překvapí, že mezi položkami mám i rodinné oslavy.
Neberte to jako stížnost – je to jen reálný výdaj, se kterým je dobré v rozpočtu počítat.

Když se na to podíváme z pohledu čísel:

Nikomu to samozřejmě nevyčítám ani to nechci po nikom „vymáhat“.
Jen chci ukázat, že i takové nepravidelné akce mohou mít pravidelný finanční dopad, když je rozpočítáme do měsíčních nákladů.

V tuto chvíli máme v rodinném rozpočtu 57 trvalých plateb každý měsíc.
Nejde ani tak o konkrétní částky, ale o to, že každý měsíc odchází.
Právě proto dnes pečlivě zvažuji každý nový paušál – protože každé další „jen XY měsíčně“ se může časem proměnit ve velkou finanční zátěž.

Možná vás napadlo, že v seznamu chybí služby jako Netflix, Spotify nebo Xbox Game Pass.
Chybí záměrně. Neplatím je, protože je nechci.
Jedinou výjimkou je Netflix v období Vánoc – aby děti nekoukaly na reklamy a nebyl na tlak rodiče co všechno potřebují. :)

Jako OSVČ mám ještě další pravidelné výdaje spojené s podnikáním, ale ty jsem sem nezahrnul – chtěl jsem ukázat jen čistě rodinnou stránku rozpočtu.

Moje děti si ze mě občas dělají legraci, že jsem jako strýček Skrblík – jen bez pokladnice. 😊
Ale díky tomu přesně vím, kam každý měsíc naše peníze mizí. A to je podle mě první krok k tomu, jak se rozhodovat, co opravdu potřebujeme a co je jen další „vždyť to stojí jen XY měsíčně.“