Článek
Poslední dobou mě čím dál víc znepokojuje, jak hluboce je naše společnost rozdělená. Ne kvůli válce, ne kvůli katastrofám - ale kvůli volbám. Když někdo řekne že volí SPD, ANO nebo Stačilo! okamžitě je z něj dezolát, kretén, ohrožení demokracie. Lidé se kvůli tomu hádají, nadávají si, přestávají spolu mluvit - to všechno jen proto, že má někdo jiný názor.
To přece není demokracie. Demokracie je o tom, že můžeme volit jinak, myslet jinak, žít vedle sebe bez nenávisti. Místo toho tu vládne atmosféra fanatismu, kdy je jen jeden správný názor a všechno ostatní je špatně.
A co je na tom nejhorší? Že tohle rozdělování často přiživují sami politici - svými výroky, kampaněmi a chováním na mítincích. Mluví o slušnosti a svobodě ale sami šíří nenávist, moralizují, manipulují. Není to o pravdě, ale o hlasech. Není to o řešeních, ale o tom jak v lidech vyvolat strach nebo vztek.
K volbám nechodím. Ne proto že bych byl lhostejný. Právě naopak - protože mě to všechno štve natolik, že tenhle systém odmítám podporovat. Politici bez rozdílu slibují, ale když se dostanou ke korytu zapomenou na všechno a všechny. Voliči pro ně nejsou lidé, ale prostředek. Vymění principy za funkce. A tváří se, že je to normální.
A když někdo veřejně řekne že nepůjde volit, strhne se lynč. A přitom jen klidně popíše, co cítí spousta lidí - zklamání, nevíru, odpor k falešné hře. Místo diskuze ale přijde jen posměch a útoky. A to je přesně ten problém - že už si nemůžeš dovolit ani říct, co si myslíš, bez toho, aby tě někdo okamžitě nezaškatulkoval, nezhejtoval nebo nezrušil.
Tohle není cesta ven. Tohle je cesta do slepé uličky. A fanatismus, který dnes mnozí považují za morální postoj je často nebezpečnější než jakákoli nevhodná volební preference.
Takže nevolím, protože nechci legitimizovat systém, který se nezmění jen přebarví, nechci volit menší zlo protože zlo zůstává, nechci být součástí hry, kde pravda prohrává s marketingem.
Nepíšu to proto, abych někoho přesvědčil. Jen chci dát hlas těm, kteří nejsou slyšet, protože nekřičí. Kteří přemýšlí, pochybují, cítí odpor - a přesto nejsou ani líní, ani hloupí. Jen prostě nevidí důvod se dál účastnit hry, která se hraje bez pravidel a bez svědomí.
Pokud se v tom poznáváte - nejste sami. A možná právě to je ten první krok, začít mluvit jinak, bez křiku a bez masek. Protože když přestaneme být lidmi, žádná volba nás už nespasí.
