Článek
Kdysi se říkalo, že VŠE je nejlehčí škola, kterou udělá průměrný blbec s IQ nad 120. (Tento obrat je výmysl autora).
Maturoval jsem v roce 81. Pak jsem pobýval na několika VŠ a přesto, že jsem ani jednu nedokončil, pochopil jsem zpětně důležitou věc: ve veřejném sektoru skutečně chybí schopné ženy s myšlením dobrých inženýrů. Když totiž umíte řídit úspěšně domácnost a její logistiku a ekonomiku, řídit podnik nebo stát je jenom o schopnosti přepnout na jiný záběr. A hlavně o ochotě to udělat.
Když umíš vyjít i s málem, tak vyjdeš. Kdysi mi děda vykládal jako malému klukovi, že když po škole přišel nový inženýr do fabriky, musel si projít všechny profese odspoda až k tomu prknu. Aby zažil, jak to chodí v běžné praxi. A nezačínal s platem inženýra. Začal na dílně jako předák.
Dnes to prý nejde a důsledky jsou vidět všude. Děda byl konstruktér a s panem profesorem Kaplanem realizoval první testy „Kaplanovy“ turbíny. A často mu říkal: já to dokážu vyrobit, ale nebude to fungovat. A slovutný pan profesor ho poslouchal. Na papíře totiž všechno vypadalo jinak. Na papíře to bylo dokonalé. To bylo v době, kdy vám 10 let odborné praxe podnik uznal jako vysokou…
Proto politici, kteří domácnost nikdy nemuseli řídit, neumí řídit ani stát. A ne každý otec samoživitel vstoupí na dráhu manažera. Proto, ač se jako feminista zrovna necítím, obdivuji silné a rozhodné ženy, které si ví rady a neposerou se z prvního vážného problému. Jednu z nich mám doma.
