Článek
Jsem úředníkem v ústředním orgánu státní správy již více než 30 let. Pracuji na místě, které zajišťuje zejména vnitřní chod orgánu a nepřicházím do kontaktu s veřejností. Podle slov 7. ministra vnitra (počítáno od rozdělení federace) jsem v tzv. back officu. Za ty roky jsem nesčetněkrát slyšel, jak je úředníků mnoho, nic nedělají, mají vysoké platy, pobírají prebendy ap.
Stal se ze mě profesionální státní zaměstnanec, který musí zvládnout obsluhu 10 informačních systémů, a to do některého se zadávají údaje třeba jenom jednou za rok, musí znát mnoho vnitřních nařízení, musí ovládat správní řád, musí dodržovat Etický kodex státního zaměstnance a další a další.
Z ty roky jsem musel „strpět“ různá omezení, která ostatní zaměstnanci mimo státní a veřejnou správu nemají. Musel jsem projít bezpečnostními prověrkami, psychologickými testy (a to sloužím jenom v kanceláři a nejsem policista). Nesmím podnikat, když bych si chtěl přivydělat, musí mi to povolit státní tajemník apod. Dostat přidáno znamená čekat několik let, až si odsloužím roky, abych byl zařazen do vyššího platového stupně. Dosáhnout zvýšení osobního ohodnocení je možné pouze prostřednictvím služebního hodnocení, ale většinou na zvýšení „osobka“ nejsou finanční prostředky, protože by muselo být odebráno resp. sníženo jinému státnímu zaměstnanci a do toho se nikomu z představených moc nechce.
V současné době se pyšním hodností Vrchní ministerský rada. Asi to nebude na dlouho, protože v Parlamentu ČR se projednává novela Zákona o státní službě, která hodnostní označení změní (jen tak mimochodem Zákon o státní službě již „utrpěl“ minimálně 43 novel). Proč za jakým účelem?
Jsem ve služebním poměru ke státu. Složil jsem přísahu. Policisté a vojáci jsou také ve služebním poměru ke státu, také složili přísahu. Když odslouží určitý počet let, a odejdou ze služby, dostávají tzv. výsluhu. Já jako státní zaměstnanec po odsloužení 35 let odejdu s prázdnou, protože naši zákonodárci nepovažují za nutné, se o své státní zaměstnance ani po odsloužení tolika let postarat. Nezbyde mi tedy nic jiného, abych si po dovršení důchodového věku nechal přiznat důchod a dál alespoň 5 let pracoval (do 70 let, déle občan ČR nesmí být státním zaměstnancem), a pobíral důchod i plat.
Mrzí mě, že za 31 let od rozdělení federace se nenašla ani jedna vláda, která by řekla, že úředníků je přesně tolik, kolik je potřeba k zvládnutí úkolů státu obsažených v mezinárodních smlouvách, zákonech, vyhláškách a dalších jiných „nařízeních“ (a že jich zrovna není málo).
Je mi líto, že nástupní plat vysokoškolsky vzdělaného státního zaměstnance, který musí projít výběrovým řízením, musí složit až 4 zkoušky, aby mohl vykonávat službu státu (povinnou obecnou část čítající 300 otázek, a 3 zkoušky ze zvláštní části úřednické zkoušky, kde v každém oboru je 20 otázek, ze kterých si 3 vylosuje) je nižší než , jak je oblíbené říkat, plat pokladní v supermarketu, nebo skladníka.
Je mi líto, že každá vláda štve občany proti úředníkům, vysvětluje občanům, jak je úřednictvo přebujelé a vysává finanční prostředky státního rozpočtu, který je pravděpodobně kvůli tomu v tak vysokém deficitu.
Byl bych rád, kdyby si každý občan uvědomil, že nebýt úředníků, nikdo nedostane přídavky na děti, na péči, nebude mu vystaven pas, nebo nový občanský průkaz, nedostane podporu v nezaměstnanosti, nepostaví si dům, nevykope studnu, žadatelé o azyl nebo jiní migranti nekontrolovaně zaplaví naši republiku, protože nebude úředník, který by je zastavil atd.
Přeji krásný den.
MiŠ
