Článek
Návrat do osmdesátek: první dojmy
Jako bych se ocitl v první půli osmdesátek, kdy mi kámoši začali nosit první metalové desky. Jasně, byl jsem malý špunt, pokukující po blížícím se konci povinné školní docházky a žijící představou, že KISS jsou nejtvrdší kapelou světa a rockové hity Jirky Schelingera mi připadaly jako ukrutný nátěr. To se ale mělo velmi rychle změnit a rána mezi oči z metru přišla zanedlouho a nesla jméno HEAVY METAL.
LATERS nejsou retro – jsou syroví a autentičtí
Jenže tohle není reedice staré dobré heavy metalové klasiky, nýbrž čerstvý debut pražských LATERS. „Vládce čas“ vlastně není žádná hyperdokonalá nahrávka, pyšnící se bombastickou produkcí, náročnými instrumentálními výkony a přehlídkou hitparádových hitů. Na všechny tahle blyštivá cingrlátka raději rovnou zapomeňte hnedle na začátku. LATERS na to jdou z úplně opačné strany, jsou syroví a nečesaní a za dokonalostí se neženou. To ale není vůbec špatně.
Syrovost jako hlavní přednost
Syrovost desky je totiž jednou, nikoliv však jedinou předností. Povedené melodie do nečesané formy zapadají s chirurgickou přesností a ani na vteřinu nezjemňují celkově hrubý povrch skladeb, byla by to totiž škoda.
Atmosféra raného heavy metalu
Dalším příjemným překvapením je atmosféra skladeb, která mi silně připomíná právě ducha starých heavy klasik z počátku osmdesátých let, kdy měl heavy metal ještě poměrně daleko ke špičkovým produkcím a byl cítit po špinavém rock´n´rollu a hard rocku sedmdesátých let včetně punkové rebelie. Stačí se podívat na rané nahrávky IRON MAIDEN – legendy z největších, a máme myslím naprosto jasno.
Vnitřní plamen a jiskra
Další, neméně podstatnou (dost možná nejpodstatnější) předností „Vládce“ je zápal, a něco, čemu se dát říkat vnitřní plamen a jiskra. LATERS zkrátka hrají sami sobě pro radost a k radosti a spokojenosti posluchačů je už jenom krůček.
Produkce: syrová, účelná, autentická
Co se mi rovněž líbí a ne zrovna málo, je produkční zpracování desky. Zvukově se „Vládce čas“ povedlo uchopit velmi šťastně a zdůraznit prvotní metalovou syrovost. „Vládce čas“ sice může posluchači, který je namlsán vypiplanou power metalovou produkcí současnosti, připadat tak trochu těžkopádně a možná jako takový chudý příbuzný, ale stačí si pouze lehce připomenout, o čem je původní tvář klasického heavy metalu a máme jasno.
Přání do budoucna
Jen bych si dovolil vyslovit jedno neskromné přání – ještě trochu přitlačit na pilu a zabrousit hranu, pak budu jásat jako svazák na prvního máje.
Text: Jiří Vacek
RÁDIO S ROCKOVÝM SRDCEM
