Článek
Příkladem mimo hudební oblast je hrad Lipnice – od dětství jsem navštěvoval hrady a zámky všude možně, ale na Lipnici, kterou mám de facto na dohled, jsem byl poprvé před dvanácti lety. Takovou hudební Lipnicí je Huberta, na které jsem byl poprvé loni, ač bych do Okrouhličky zvládl dojít i pěšky.
AT FOLSOM PRISON jsem nestihl od začátku, to to pěkně začíná. Dorazil jsem ale dost brzy na to, abych jako v jádru „hevíkář“ zjistil, že i alternativní rock, případně metal a HC má potenciál zaujmout i tvora mého druhu, i když nehovoří přímo jazykem mého kmene. Ano, sem tam mívám svá HC období, ale i ta se točí hlavně kolem tak zvaného old school HC a nikam dál se povětšinou nepouštím. Na Hubertce tomu bylo jinak a je to jedině dobře.
Nadějný metalcore-djent NOMURA má venku debutové EP a za sebe jsem byl velmi zvědav, jak se této velmi nadějné kapele podaří vylisovaný zápal a energii přenést do živé formy. Naživo mi NOMURA připadá syrovější a méně vyleštěná, sice je živel na pódiu stále poněkud spoután technickými figurami a chtělo by to ještě uvolnit více nečesanosti a neurvalé síly směrem k publiku, ale je to čistě můj osobní postřeh. Nu-metal jsem en bloc niky zvlášť nemusel a začal jsem a zároveň skončil u KORN.
BIKKINYSHOP naživo dávají zapomenout, že nějaké stylové škatulky vůbec kdy existovaly. Předvedli strhující set a nezáleží na tom, že rychlejší, než ve středním tempu nebyli a spíše se celou dobu valili. Valení se vpřed ale mělo solidní náboj a skvělou prezentaci, že i hevíkář si podupuje do rytmu a snaží se chytat melodie v refrénech, ctíc si zabékat.
Těžkotonážní vále jménem E.O.S se zmíněným jazykem mého kmene ladí bez potřeby překladatele, kdysi se tomu říkalo crossover, tzn. mix metalu s HC. Okrouhlička se rozduněla jako ocelárna v plném provozu a zdaleka tomu ještě nebyl konec.
Po E.O.S následovala slovenská HC mašina TRUE REASON, ti pomyslnou štafetu převzali s razancí hladových šelem. Oproti E.O.S došlo ve větší míře na valivé rytmy a já si vzpomněl na nemilý fakt, jak dlouho zanedbávám své HC favority BIOHAZARD. Neurvalá energie, nabroušené riffy, nekompromisní texty, TRUE REASON nechybí co do stylového pohledu na věc vůbec nic a živá prezentace všemu nasadila korunu.
Doma bych si asi melodický punk nepustil, od RAMONES mě to prostě nebaví. Naživo až takový problém nemám a problém jsem neměl ani s partou NEŽFALEŠ. Chytlavé, skvěle zahrané přímočaré songy příjemně odlehčily atmosféru, která začala opět houstnout.
Rakouští THROWBACK letos dotáhli tvrdost do krajnosti. Spojení metalického HC a metalcoru (dost možná spíš až deathcoru) mělo účinek kobercového náletu. Sice nejsem kámoš sekaných riffů (rozumějme breakdownů), ale v případě THROWBACK na mě nepůsobily tak iritujícím způsobem, jak se to daří mnoha metalcorovým kapelám. THROWBACK odehráli energickou a explozivní show, která pomyslně řečeno srovnala HUBERTKU se zemí a díky perfektní dramaturgii připravili atmosféru pro legendu z největších – příbramská „Éčka“.
Co říct nového o tuzemské punkové ikoně, když všichni všechno stejně znají? Vůbec nic, a není vůbec třeba. E!E jsou staří machři se srdci náctiletých smradů, kteří si užívají hraní společně s publikem a i když už dávno nepočítám, kolikrát jsem je viděl, byla to znova punková paráda.
Čas letí jako bláznivý a jaksi mi nedošlo, že MR. DYNABOOM slaví dvacet let existence. Je to k neuvěření, ale je tomu tak – mnou již jednou zmíněný termín crossover asi nejvíc sedí právě na MR. DYNABOOM. O zvuku nebudu ztrácet slovo ani čas, Hubertka byla nazvučena bez ohledu na tu, kterou kapelu skvěle a jinak tomu nebylo ani teď. Koncert jak podle naučné příručky, energie množství nepřeberné, výkony hudebníků radost pohledět. Až na tu vodu z hůry, ale to si u venkovní akce těžko může jeden vybírat.
CIVILNÍ OBRANA je v mém bydlišti velmi populární, což by mělo být lákadlo, jenomže jak se mi něco cpe pod tlakem, mám sakra problém. Kapela samotná za to samozřejmě nemůže, ale zaděláno na blok bylo. V živém provedení to je ovšem jiná – stopro jistá interpretace dělá ne že divy, ale je to pro mě přece jen záživnější záležitost. V porovnání se studiovou podobou mají songy šťavnatější vyznění a za sebe můžu po moravsku říct – „dá sa“.
ŽÁDNEJ STRES jsem už, za což se jim upřímně omlouvám, poslouchal už v poloze ležmo. A poslouchalo se fajně, než se mi víka definitivně zavřela a já vplul do říše snů…děkuji za ukolébavky.
Text: Jiří Vacek
Foto: Martin Matess
