Článek
Ponechám stranou otázku, zda byl Chris McCandless dobrodruh, který doplatil na to, že šel za svým snem. Nebo mladý floutek, nepřipravený na aljašskou divočinu. Spíš pár jasných faktů. Autobus byl v divočině, asi 43 km od hlavní silnice Healy - Fairbanks. Mylně se uvádí, že byl v NP Denali. Není to pravda, byl pár km od hranic parku. Cesta k němu trvá 2 dny chůze a byla složitá hlavně proto, že se muselo 2× brodit přes řeky Savage River a Teklanika River. Množství vody určovalo i míru nebezpečí. Nejnižší stav vody byl většinou na podzim, ale ani to nezaručovalo, že se dostanete tam, nebo že vás vytrvalé deště třeba nepustí zpět. A to byla hlavní past a mnoho lidí jí zaplatilo velkými problémy, nebo životem. Z toho důvodu bylo rozhodnuto, že se autobus z divočiny odstraní. Je jisté, že ten příběh je tak silný, že se najdou lidé, kteří tam půjdou i tak. Nicméně to místo časem zmizí úplně. Aljašská divočina je rychlá a nekompromisní. Takže už dojde jen na Cimrmanovské: „tady byl, tady všude (někde) byl“. Myslím, že množství hledačů magického autobusu bude ubývat. A tím i problémů a dalších zbytečných smrtí. A autobusy? V Healy si můžete prolézt a nafotit autobus, který si zahrál ve filmu. Je to snadné, bezpečné a můžete se alespoň trochu vžít do těch pocitů. A originál je odvezený do Fairbanksu. Moc jim to přeju, zatím největší atrakcí města je domek Santa Klause se spoustou suvenýrů Made in China.
Již na začátku 19 století byl v provozu důl na antimon Stampede Mine. Ten se nachází na území dnešního NP Denali a lze tam najít stále několik pozůstatků po těžbě a malé polní letiště. Těžba pokračovala i po válce, a když se v roce 1959 stala Aljaška právoplatným státem USA, přišly změny. Hned v následujícím roce zadala vláda Aljašky společnosti Yutan Construction modernizaci a údržbu této cca 80 km dlouhé silnice. Firma si nakoupila několik starých vyřazených autobusů ze 40 let. Byly z nich vyndány motory a takové busy byly buldozery dotaženy na cestu k dolu. Rozmístili jich po trase několik a byly upraveny pro odpočinek dělníků. Uvnitř byla kamna a postele. Jiný účel nikdy neplnily. V roce 1970 byla těžba ukončena a všechny autobusy odtaženy zpět. Až na bus 142, který měl zlomenou zadní nápravu. Ten tam byl ponechán svému osudu asi v polovině cesty, zhruba 44 km od Healy. Občas jej využívali lovci a stopaři a smutnou slávu získal až v roce 1993, kdy zde bylo nalezeno mrtvé tělo Chrise McCandlesse. Jeho příběh představil veřejnosti Jon Krakauer. Nejdříve článkem a později knihou Útěk do divočiny. Hlavní proud turistů k autobusu ale rozpoutal až film a za poslední roky zde bylo několik záchranných akcí a bohužel i několik úmrtí. Na cestu se vydávalo u mnoho lovců selfie a senzací s minimální znalostí aljašské divočiny. A i díky jim došlo k odstranění autobusu z divočiny. Pro všechny.
