Článek
Lakota, nebo spořivost?
Vyprávěl tady jeden o tom, že na Hané žijí ti největší lakomci. Ale, když někdo vyčítal jeho lakotu jednomu bohatému hanáckému sedlákovi, ten se bránil výrokem:
„Já nejsu lakomé, já su špórové.“
Všeobecně se soudí, že největší lakomci jsou Skotové.
Vypráví se o tom množství vtípků, např.:
Přiběhl domů malý Roderick a chlubí se tatínkovi:
„Tati, ušetřil jsem 30 šilinků. Celou cestu jsem běžel za autobusem.“
Táta se zamračil, natáhl mu facku a zakřičel:
„Ty jsi ale blbec, kdybys běžel za taxíkem, mohl jsi ušetřit tři libry.“
Ale já jsem pevně přesvědčen o tom, že největší lakomce je možno nalézt v Nizozemském království – v Nizozemsku (někdy nesprávně nazývaném Nizozemí nebo Holandsko. Následující řádky se však netýkají všech obyvatel, protože Holanďané a Frísové již tvoří pouze asi tři čtvrtiny obyvatelstva – zbytek tvoří imigranti. Největšími lakomci jsou tedy – podle mého mínění – Holanďané.
Toto přesvědčení vychází z mých osobních zkušeností a z vyprávění známých a kamarádů, za nimiž jsem měl možnost do Nizozemska jezdit.
Kamarádka, která se bláznivě zamilovala do Holanďana a neuvážlivě se po kratičké známosti provdala a přestěhovala do menšího nizozemského města, brzy prohlédla a rozvedla se. Trochu jí vadilo např. to, že ji manžel plácl přes ruku, když si chtěla z misky na stole vzít jablko a doprovodil to hlasitými slovy:
„Dnes již jsi jedno měla!“
Také přístup k návštěvám je v Nizozemsku podstatně jiný než u nás. Holanďan někoho jen tak na návštěvu nepozve. A když již někoho pozve, nepozve ho hned, ale nechá si na to i několikatýdenní lhůtu. Ale jistě ne proto, aby připravil pěkné pohoštění. Ta návštěva může očekávat pouze čaj nebo kávu a v průběhu té návštěvy přinese hostitel/ka krabici se sušenkami a návštěvě nabídne. Potom, co si návštěva vezme z krabice jednu sušenku, hostitel/ka krabici zavře a odnese. Pohoštění skončilo.
I tamní návštěvníci již znají místní zvyklosti a takové přinášení lahví a dárků, jaké máme za obvyklé u nás, je pro ně absolutně nepochopitelné. Tak je tam zcela normální, když návštěva - i např. při oficiálnější návštěvě - přinese jedno jablko nebo jednu ruličku toaletního papíru.
Pro Čechy, kteří byli zvyklí na levné vytápění svých bytů, (které však - „díky“ pravdě a lásce, která zvítězí - již je dávnou minulostí) jistě překvapí nízká teplota v holandských domech v zimním období. Holanďané ve svých bytech chodí raději ve dvou svetrech, než by zapnuli topení. Vím o čem píši – zažil jsem to.
Nizozemsko je plochá plocha, tak asi nepřekvapuje, že téměř všichni Holanďané jezdí na jízdních kolech. Ale značně překvapuje stav a vzhled bicyklů, na nichž tam Holanďané a Holanďanky jezdí. Před nádražími, před školami a úřady jsou obrovská parkoviště pro jízdní kola. To však nejsou kola, jaká vídáme u nás.
Ta parkoviště téměř připomínají naše sběrné dvory a šrotiště. Ano, ta kola mají řídítka, pedály, řetěz a kola a dá se na nich jet. Když je na něm možno jet, tak si Holanďan nové kolo nekoupí. A ještě jedna místní specialita se vztahuje k těm jejich jízním kolům.
Není neobvyklé, že ten, komu je kolo z parkoviště odcizeno, odcizí si tam obratem pro sebe kolo jiné. Vzhledem k hodnotě takto odcizovaných kol se to ale neřeší jako trestné činy.
Zamlada mi cesta z Prahy např. do Delftu nepřipadala nijak nepřijatelně dlouhá, člověk je tam za deset hodin jízdy autem. Později jsem ale trochu zlenivěl a dal jsem přednost letadlu. Když jsem tam ale letěl v zimě, v době, kdy již jsem byl seznámen s holandskou mentalitou, dostal jsem před zpáteční cestou strach. Ne tedy snad přímo strach, ale určité obavy. V zimě, když mrzne a je vlhko, jsou křídla letadel před startem oplachována nemrznoucí kapalinou, aby se zabránilo usazování ledu na křídlech.
Můžeme ale věřit Holanďanům, pracujícím na amsterdamském letišti Schiphol, že náhle zapomenou na svoji lakotu, kterou již mají v genech, a nebudou považovat oplachování křídel drahou nemrznoucí kapalinou za zbytečné plýtvání?
Sami Holanďané si svůj šetřivý způsob života uvědomují a také ho vtipně komentují:
● Když Skot něco zahodí, Holanďan to zvedne.
● Jak vznikli Holanďané?
To jsou Skotové, kteří byli vypovězeni ze Skotska pro lakotu.
Protože velká část území Nizozemského království leží pod úrovní moře a byla získána – a je udržována – velkým úsilím a značnými náklady, je půda velmi vzácná.
Domy – které mnohdy musely být stavěné na dřevěných pilotách zatloukaných hluboko do nestabilního podloží – jsou úzké s velmi úzkými schodišti a s maximálním využitím místa.
Když bylo zrušeno omezení možnosti nákupu nemovitostí v ČR cizinci, což bylo v přímé souvislosti se vstupem ČR do EU, mohl si jakoukoliv nemovitost v ČR koupit jakýkoliv netrestaný občan Evropské unie. Této možnosti již využilo ,mnoho Holanďanů a koupilo si (vzhledem k několikanásobné kupní síle) velmi výhodně nemovitosti v České republice. K jejich údivu byla zdejší půda velmi levná. Další údiv projevovali po nějaké době, když se dozvěděli, jaké životní podmínky a jaké sociální jistoty zde byly před „listopadem“. Mnozí z nich nás prohlásili za idioty, za národ zcela nesvéprávných blbců, kteří se nechali oblbnout skupinou podivných, kýmsi zaplacených lidí, a nechali si doslova rozkrást a zničit prosperující a bezpečný stát.
Aha – ano, to již s lakotou Holanďanů nemá mnoho společného, ale závěrem
je možno uvést, že i Holanďané, kteří zde tráví i dlouhou dobu mimo své kulturní prostředí, si své lakotné – či spořivé – návyky ponechali.
M.S.
2.12.2023
