Článek
Osoby ohrožené chudobou a sociálním vyloučením žijí v průměru o 10 let méně a průměrná délka pracovní neschopnosti se mezi kraji liší téměř dvojnásobně. Rozdíly jsou patrné i v dostupnosti zeleně či příležitostech k pohybu. Data potvrzují, že prevence a ochrana zdraví musí začínat kvalitním nastavením místního prostředí a veřejné infrastruktury.
Prostředí utváří každodenní podmínky pro zdravé volby obyvatel: od dopravního chování přes podíl zeleně ochlazující města až po pracovní podmínky a dostupnost zdravotní péče. Kraje a obce s kvalitním veřejným prostorem a dostupnou veřejnou dopravou vytvářejí zázemí, které podporuje aktivní styl života, zatímco strukturálně postižené regiony čelí akumulaci zdravotních rizik.
Prohlubující se polarizace regionů a kumulace rizik
Analýza potvrzuje, že zdraví obyvatel není výsledkem pouze osobních rozhodnutí nebo nastavení samotného zdravotnického systému, ale je ovlivněno i celkovou socioekonomickou a infrastrukturní realitou regionu. Česko je v tomto ohledu výrazně polarizované, kdy se v některých krajích kumulují zdravotní i sociální rizika. Na jedné straně stojí strukturálně postižené regiony, zejména Ústecký a Karlovarský kraj, které čelí značné kumulaci rizik: horší dostupnosti lékařské péče, vyšší nemocnosti, vyšší nezaměstnanosti i výrazným bariérám pro aktivní a zdravý životní styl. Na opačném konci spektra stojí Praha a Jihomoravský kraj, které díky rozvinuté infrastruktuře a ekonomickým možnostem vykazují výrazně příznivější zdravotní ukazatele. Regiony jako Vysočina nebo Liberecký kraj s vysokým podílem přírody zase ukazují, že čisté životní prostředí je sice významným, ale zdaleka ne jediným faktorem určujícím zdraví populace.
Dopady na délku života a pracovní neschopnost
Klíčovým zjištěním je dopad chudoby a sociálního vyloučení na celkovou délku života. Tyto faktory zkracují lidský život v průměru o více než 10 let. V roce 2024 bylo v Česku zaznamenáno 578 obcí se sociálně vyloučenými lokalitami, v nichž žije 95 000 až 115 000 obyvatel (nejvíce v Ústeckém a Moravskoslezském kraji). Lidé z těchto oblastí narážejí i na zásadní bariéry v přístupu ke zdravotní péči – až 62 % z nich mělo v posledním roce problém dostat se k lékaři. Mezi těmi, kteří na překážky narazili, jich 28 % uvádí finanční nedostupnost a více než 30 % se setkalo s přímým odmítnutím či neochotou při pokusu o registraci.
Tato nerovnost mezi kraji není jen statistickým faktem, ale především výzvou pro veřejnou politiku. Pokud má být zdravotní péče i prevence skutečně spravedlivá a dostupná, je nutné cíleně investovat do regionů, kde se kumulují zdravotní i socioekonomické problémy. To zahrnuje nejen posílení zdravotnické infrastruktury a podporu zdravotně-sociálních asistentů, ale také vytváření kvalitního veřejného prostoru, ochranu životního prostředí a rozvoj pracovních příležitostí.
