Článek
Ukradený obsah
Nedávno jsem četl strašně smutný, ale ukrutně realistický rozhovor na téma, proč už obsah nikoho nezajímá. Cože? Dovoluji si jednu citaci:
„Nemá smysl spekulovat o blížícím se konci klasických médií. Je to už holá skutečnost, která se už stala. Podstatná část trhu existuje jen kvůli tomu, aby byl prostor pro reklamu. Obsah nemá význam.“
Nejsem specialista na média ani na výkonostní marketing, ale v obecné rovině rozumím tomu, že komerční média jsou placená z reklamy a ta je zase přímo navázáná na počet zobrazení a další důmyslné metriky. Klient platí, za to, že jeho reklamu vidí jeho cílové publikum. Chápu obchodní model, již mnoho let pracuji pro různé finanční investory, které zajímají peníze, peníze a pak ještě peníze.
Média mají šílenou moc. Mnohem větší, než si obyčejný člověk dokáže připustit. A ta média to ví a také se podle toho chovají (vlastně se jim obchodně nedivím).
Prodám více reklamy, když budu mít lepší obsah? Ne, takhle to totiž už dávno nefunguje. Jde o to, jak se mi (jako médiu) podaří zobrazit, oslovit to, co chce inzerent reklamy doručit svému publiku. Jaké k tomu potřebuji křoví (obsah) není primárně důležité. Jinak, když bych teoreticky použil slepý text místo celého kontentu, ale doručil reklamní sdělení relevantní cílové skupině, zaručil inzerentovi kvalitní výkonostní marketing, udělal bych vlastně dobře svojí práci. Lepší výsledky = více inzerce = více pěněz = spokojenější vlastníci.
Tak v čem je vlastně problém? V ničem a tak trochu ve všem.
Zcela zmizelo to, že médium mělo primárním význam informovat občany o důležitých zprávách, dávat jim podněty k přemýšlení, informace, aby si lidé mohli sami vytvářet názory a postoje k různých obchodním, politickým nebo společenským tématům. Média zkrátka a dobře doplňovala, a to zcela zásadně, informační tok, který byl nutný, aby si člověk mohl dotvořit názor a byl v obraze a svým názorem to mohl společnosti vrace a tím jí i směřovat, aby se vyvíjela a zlepšovala.
Jak by řekla Eva Holubová: „Na to ti sere bílej tesák“.
Zkuste se na to zaměřit, objevují se další a další články polemizující nad tím, jak bude žurnalistika vypadat dál, protože ten starý typ investigativních a za pravdu bojujících žurnalistů, už vlastně není potřeba. Proč ? Jsou drazí, pomalí a neefektivní.
A jak to teda bude fungovat? Chatbot, ChatGPT, AI…
Tak to dá rozum, přeci, obsah se vytvoří podle čtenáře, jelikož čtenář se „načte“, už ani nemusí přemýšlet a AI mu naservíruje přesně takový typ informace, který čeká, který mu bude sympatický, který bude rád číst, bude mu komfortní a on u toho bude konzumovat reklamu do alelujá. Chytré a proveditelné. Akcionář rád schválí investice do AI a chatbota.
Revoluční film Matrix je z roku 1999. To je pouze 24 let zpět, je to sice skoro čtvrtstoletí, ale co se ve filmu jevilo jako absolutní scif-fi se nyní tak trochu stává realitou. Snad nedopadneme jen jako biologické baterie k pohonu cizích světů… Ano, žijeme už jednou nohou v Matrixu a tu druhou tam už strhkáme také…
Pokroku určitě zdar, nicméně budu rád, když naše děti budou pořád žít v reálném světě a ne jen v tom custom made přesně na míru…
