Taxikářem na rok

Nápad vznikl, když jsem uvažoval o koupi nového auta. Na jednu stranu jsem jej nepotřeboval natolik, abych za něj z rozpočtu platil měsíčně několik tisíc, ale na druhou stranu jsem jej prostě chtěl. Napadla mě tehdy myšlenka, že jeden nebo dva víkendy v měsíci budu přepravovat lidi a tím si vydělám na splátku. Samozřejmě mě k tomu hnala i zvědavost a touha zkoušet nové věci.

Aby se člověk mohl stát taxikářem, je k tomu krom vozidla samozřejmě nutné i nějaké to vyřizování na úřadech. Nejprve je zapotřebí získat koncesi na základě živnostenského oprávnění s předmětem podnikání „Silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče“. K získání je potřeba splňovat určité podmínky, např. tzv. plnou svéprávnost a bezúhonnost. Dalším krokem je pak vyřízení průkazu řidiče taxislužby (žlutá karta) a zápis vozidla do evidence vozů taxislužby. To se provádí na příslušném dopravním úřadě. Dříve bylo nutné skládat také zkoušky z místopisu, od 1.7.2020 to již neplatí, podobně jako povinnost mít ve vozidle taxametr. Na místě obdržíte také žlutou nálepku, kterou je potřeba nalepit na čelní sklo vozidla. Jelikož jsem jezdil s taxametrem, v době, kdy jsem o zápis vozidla žádal, musel již byt namontovaný a v ruce jsem musel mít knihu taxametru. Do 30 dnů od montáže taxametru je potřeba navštívit Český metrologický institut (ČMI), kde provedou ověření. V neposlední řadě je pak pojišťovna, kde je potřeba změnit povinné ručení, konkrétně typ užívání vozidla na vozidlo taxislužby. Tím se pojistné výrazně navýší, v mém případě to bylo ze 4.000,- na 12.000,- ročně a u havarijního je to velmi podobné. Když nepočítám auto, počáteční náklady byly někde okolo 35.000,- (taxametr, poplatky na úřadech a ČMI, povinné ručení). Samozřejmě musíte někde brát zákazníky, takže jsem uvažoval mezi klasickým dispečinkem a jedinou taxi aplikací, která byla v té době v mém městě k dispozici. Nakonec jsem zvolil aplikaci. Pro navázání spolupráce bylo potřeba složit vstupní test, ale protože jsem měl vše čerstvě načtené, nebyl to žádný problém.

Vše vyřízeno a tak jsem se vrhl na první jízdy. Z počátku panovalo nadšení, vždyť za první noc jsem si vyjezdil něco okolo 3.000,- . Vzpomínám si, jak jsem začal plánovat, sedačky si dám do kůže, koupím si pěknější disky, krom splátky za auto mi ještě zbyde na spoření a tak dále. Pořídil jsem si platební terminál, aby mi mohli zákazníci platit kartou, auto jsem vybavil Wi-Fi připojením a vše šlo jako po másle. Snažil jsem se jezdit co druhý víkend vždy v sobotu a neděli přes noc. Vyjel jsem občas i během týdne přes den, ale byla to většinou bída. Zkrátka přes víkendy to jezdilo mnohem lépe.

Po pár měsících přišlo vystřízlivění. Čím delší dobu jsem jezdil, tím se krom zkušeností hromadily také nepříjemné zážitky. Kdybych je tu chtěl všechny vypsat, bylo by to na další dva články. Jednou někdo pozvrací sedačku, další víkend zákazník uteče bez placení. Při další jízdě máte strach o vlastní život, protože vezete opilé a agresivní lidi, nebo vezete podivína na místo, kam byste se normálně vůbec neodvážili jezdit. Přesto, že jezdíte slušně a poctivě, najde se vždy někdo, kdo si začne stěžovat, že ho chcete okrást. Prý v aplikaci viděl před jízdou menší sazbu za km, nebo že to schválně objíždíte, abyste více vydělal a tak dále. V té době jsem začal uvažovat, jestli mi to stojí za ty nervy a hlavně čas. Na to, aby se tím mohl člověk živit, musí být velice odolný a trpělivý. Vůbec to není tak, jak si mnoho lidí myslí, že taxikář si jen vozí zadek a vydělává velké peníze. Přál bych každému, kdo takto uvažuje, aby si to mohl na pár dnů vyzkoušet. Věřím, že by pak změnil názor.

Co mě také nemile překvapilo a ze začátku to neviděl (možná nechtěl vidět) jsou běžné náklady na provoz. Krom nafty je tu spoustu dalších výdajů, které je nutné hradit. Jedná se např. o vyšší pojistku, STK musíte absolvovat každý rok, pravidelná metrologie, častější opravy na vozidle, častější údržba (tlumiče, brzdy, olej..) čištění interiéru, provize z jízdného, daně a tak dále. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale když to dáte vše dohromady, čistý příjem není takový, jak bych si přál.

Tak nějak jsem se s tím vším průběžně pral, ale pak přišla poslední rána. Ve městě, kde jezdím se najednou objevily dvě přepravní společnosti, které lákaly řidiče na jízdy bez taxametru a s velmi nízkou nebo žádnou provizí z tržby. Zákazníky pak masírovali cenou, která byla pomalu nižší než MHD a ti si na to samozřejmě rychle zvykli. Mě se pak ptali, proč jezdím tak draho? To v tom mám i zpáteční cestu? Někteří mi dokonce říkali, že když tady přišla konkurence, je konečně vidět, jak jsme je všechny odírali. Dodnes nechápu, jak může někdo vozit lidi za tak nízké ceny a přitom na tom něco vydělat. Pro mě to znamenalo propad tržeb o 70% a po několika víkendech, kdy jsem byl rád, že mám alespoň na naftu s tím skončil.

Když se na to celé dívám zpětně, toho rozhodnutí skončit nelituji. Byla to bez pochyb skvělá zkušenost, poznal jsem zajímavé lidi a podíval se na zajímavá místa. Raději ale budu trávit víkendy s rodinou a auto doplácet z rodinného rozpočtu.