Článek
Máme kamarády. On je Čech, ona Němka. Pro oba je to druhé manželství. Spolu vychovali její děti, pracovali v jedné firmě. On odešel před pár lety do důchodu a nyní připravuje jejich společný vejminek. Oba jsou svým způsobem podnikaví, ale kde je paní pěkně pečlivá a akurátní, tam je pán laxnější.
Paní má však jednu slabůstku: svému chlupatému kočičímu mazlíkovi povolí snad úplně všechno. Věci jako, že si zvířátko vyskočí na stůl a vyválí si oháňku v koláči, projdou bez mrknutí oka paničky. Ne tak ovšem manžela. Kočka se tak stává třecí plochou a zdrojem konfliktů.
Jednou na večer lilo jak ze samosmršťovací hadice, vítr mlátil korunami stromů sem i tam, blesky křižovaly oblohu. Ke střeše se tiskla vyděšená a promočená kočička. Ne jen tak ledajaká kočka, ale přímo mazlíček paní domácí! Té by se v té chvíli krve nedořezal, jak se bála o své chlupaté děťátko. Strachovala se tak moc, že vyhnala manžela do psího počasí, ať micinku zachrání.
Jenže vyděšené zvíře se záchranou nesouhlasilo a svůj nesouhlas vyjadřovalo zuby i drápy. Když muž konečně šelmu přepral a donesl ji do domu, manželka si přeměřila jeho i zvíře a prohlásila úsečně: „To není naše kočka.“
Mokrý, podrápaný a rozčilený manžel prohlásil: „Zabiju vás obě.“ Nebe po jeho slovech dramaticky pročísl blesk.
„Zmlkni a nekrvácej na koberec,“ utnula spor paní domácí a hrom ji k tomu ochotně přizvukoval.
(Tuto a další Medvědomosti do ouška si poslechněte na Spotify nebo na www.ceskepodcasty.cz)
