Článek
Nedávno jsem na jednu pěknou parabolu narazila. Jenže text je původně psaný anglicky a překlad do této doby neexistoval, ujala jsem se toho sama.
Noční bouře vyplavila na pláž stovky mořských hvězdic. Vyšlo slunce a hvězdice začaly na souši pod nemilosrdnými paprsky usychat. Když to viděl chlapec, rozběhl se a začal hvězdice jednu po druhé házet do chladné náruče moře.
Kolem šel muž a ptá se chlapce, co dělá. „Když je nehodím do moře, uschnou,“ odvětí chlapec. Muž kroutí hlavou nad chlapcovým počínáním: „Pláž se táhne kilometry daleko a leží tu stovky hvězdic, kluku, všechny je zachránit nemůžeš. Co děláš, nemá smysl.“ Hoch čekal, až muž domluví, pak se sehnul pro další hvězdici i tu hodil do vody, načež vážně pohlédl na muže: „Pro tuhle hvězdici to smysl mělo.“
