Článek
Číst internetové diskuze je někdy větší hazard než skákání padákem. Je to jako procházka po minovém poli, špatný krok a člověk vyletí z kůže.
Tématem jedné takové diskuze byla otázka, zdali si člověk, který píše, ale publikuje pouze na blogu, tedy dosud nevydal žádnou papírovou knihu, smí vůbec říkat spisovatel. Podle některých zásadně nikoliv. Kniha, ta opravdová od Mattela, je jen z papíru a basta. Našlo se však i pár benevolentních jedinců, kteří smířlivě přivřeli oko. Tak to dopadá i ve spoustě dalších diskuzí. Jsem si celkem dost jistá, že když položíte tu samou otázku dnes, že na ní dostanete stejné odpovědi.
To ale není na celé věci to nejzajímavější. Jeden z diskutujících svojí přísností převyšoval ostatní. Podle něj musí mít autor, co říct. A to něco nesmí být tlachání o banalitách, musí se jednat o svědectví temných a dramatických událostí. Tento diskutující dal otevřeně najevo, že respektuje jen díla spisovatelů tvořících v mizerných podmínkách válečných časů či totalitních režimů a podobně.
Logicky tedy dnešní mladí čeští spisovatelé nemají právo říkat si spisovatelé, protože neprožili ve svém životě nic tragického. Tak shrnul onen přispěvatel svojí úvahu nad tématem. Že i v klidné zemi lidé řeší věci, jako je domácí násilí, nebo vleklé trápení s nemocí, ať tělesnou, či duševní, to možná toho člověka ani nenapadlo.
Když jsem na diskuzi před lety narazila, jen jsem se vysmála tomu, jak je ten názor absurdní ale dnes, když si na něj vzpomenu, tak mě trochu zamrazí. Vůbec ne kvůli názoru samotnému, ten byl a zůstane absurdním. Husí kůži mám z něčeho jiného. Pozoruji totiž, co se děje:
Odsouzení vrazi jsou vypouštěni na svobodu a lidé se k nim chovají jako k celebritám, ne-li dokonce modlám. Politické strany, které prohrály volby, trucují a odmítají se sejít s vítězi voleb, přestože je to jejich povinnost, když lid projevil svůj názor. Narůstá v lidech agresivita – čím dál více se jich chápe zbraní či vozidel a nazdařbůh to vypálí do kohokoliv, kdo se nachomýtne. Do vedení států se dostávají silně nedemokraticky smýšlející osobnosti. Prezident největšího státu světa, státu, který už jednou Česko obsadil jen tak mimochodem, se chystá uchvátit Ukrajinu.
Nebude to trvat dlouho a třeba okolnosti, a především světová politika se postarají o opětovné povznesení kvality literatury, protože přijde nová generace spisovatelů, těch skutečných, ohněm a raketami s dálkovým doletem kovaných a pro radost pana diskutujícího sepíše nesmrtelná díla. Nebo doufejme, že se to ještě nějak spraví a vrátíme se k banalitám a nízkému umění, protože na rozdíl od děl, člověk nesmrtelný není a život je lepší prožít v míru než přežít na bitevním poli.
