Článek
Je rok 1966 a schyluje se k zahájení finále mistrovství světa ve fotbale ve Wembley. Jeden divák se na poslední chvíli protlačí na svoje místo do řady, přičemž zjistí, že místo vedle něj je volné. Zeptá se tedy souseda, jestli tam bude někdo sedět.
„Ne, tohle místo je volné,“ zní odpověď.
„To je neuvěřitelné — kdo by proboha koupil sedadlo na finále mistrovství světa a pak ho neobsadil?“
„No, vlastně jsem ho koupil já,“ řekne soused. „Mělo to být pro mou ženu, ale ta nedávno zemřela. Chodili jsme spolu na každý zápas naší reprezentace od chvíle, kdy jsme se vzali.“
„Jejda, to je mi líto, to musí být hrozný pocit… Ale to se nenašel nikdo, třeba příbuzný, rodinný přítel, soused nebo tak, kdo by sem na to finále šel místo ní?“
Muž smutně zavrtí hlavou: „Ne. Všichni jsou na pohřbu.“
--- anglická verze ---
It’s 1966, the Football World Cup Final in Wembley, and a man makes his way to his seat right next to the pitch. He sits down, noticing that the seat next to him is empty. He leans over and asks his neighbour if someone will be sitting there.
„No, the seat is empty,“ says the neighbour.
„This is incredible — who in their right mind would pay for a seat Final and not use it?“
The neighbour says: „Well actually the seat belongs to me. I was supposed to come with my wife, but she had passed away. This is the first England’s match we haven’t been to together since we got married.“
„Oh, I’m so sorry to hear that. That’s terrible… But couldn’t you find someone else, a friend, relative or even a neighbour to take her seat at the Final?“
The man shakes his head: „No, they’re all at the funeral,“ he says.
