Článek
V uplynulých dnech jsme byli svědky další krádeže demonstrace v přímém přenosu. Skupina podvodníků obelhala nespokojené zemědělce a snažila se, na úkor jejich snahy vyvolat potřebnou diskuzi, vyjednat výhody především pro sebe. Situace je o to více alarmující, že postup podvodné skupiny byl stejný jako při podzimní krádeži stávky učitelů.
Modus operandi zlodějů demonstrací je jednoduchý. V okamžiku, kdy dobře míněná a veřejností schvalovaná iniciativa narůstá na důležitosti a začíná se jí dostávat mediálního krytí, nedejbože se zdá, že s ní začne někdo relevantní vyjednávat, zjeví se mluvčí, který na sebe strhne pozornost a veškerou hybnost nasměruje směrem svého prospěchu.
Cíle samozvaných mluvčí jsou různé od zachování a navýšení dotací či volebních preferencí, pomsta sluníčkovým lidem, obnova nelegálně rozděleného Československa či příklon Česka k cizí státní mocnosti. Jedno je však společné, mají nulový překryv s původní myšlenkou protestu.
Dalším zmateným hráčem na poli tohoto zločinu je strana, proti které se původně protestuje - pro jednoduchost říkejme vláda. Ta na jednu stranu potřebuje odsoudit demolapky, protože často hlásají nebezpečné nesmysly. Na druhou se jí výtečně hodí, že původní reálný problém je upozaděn a tlak na ni rozmělněn. V nešťastných chvílích jsou pak všichni protestující hozeni do jednoho pytle a naprosto znechuceni.
Jak na demolapky
Ač se nám to při pohledu do peněženky vždy nezdá, žijeme v době bezprecedentního dostatku a pohodlí. Tím klesá ochota zapojit se do řešení věcí společných a veřejných. Díky tomu dochází k erozi společnosti a demokracie. Vzniklé puklinky vyžívají různí vykukové - mimo jiné demolapkové.
Dobrou zprávou je, že demolapkové jsou ještě větší lenoši než většina ostatních a nejsou schopni vymyslet svůj vlastní obsah, kterým by pro někoho byli zajímavými. Parazitismus na práci jiných je pro ně nejjednodušší cesta, jak nahnat body, ať je cíl jakýkoliv. Špatná zpráva je, že zbavit se jich přidělá práci navíc, což demotivuje snahy do čehokoliv se zapojit.
Příští protest bude proto muset věnovat daleko větší úsilí tomu, aby jeho poselství neukradl další demolapka. Mimo jiné tím, že od začátku bude srozumitelně komunikovat, kdo protestuje, a hlavní cíle protestu se vejdou do pár odrážek. Pro organizátory a obecně všechny účastníky to znamená daleko větší náročnost. Nepříjemnou konsekvencí je posun prahu bolesti, kdy příště začneme problém vůbec řešit a chystat protestní akci.
„Nakonec vám budou vládnout ti nejneschopnější z vás. To je trestem za neochotu podílet se na politice.“ — Platón
Dostáváme se tak do další fáze Platónova citátu, kdy snaha být občansky aktivní je po zásluze potrestána těmi nejneschopnějšími z nás, protože jim nakonec vyhovuje status quo.
