Článek
Již dlouho si pohrávám s myšlenkou, nakolik mají politici možnost ovlivnit věci veřejné a kolik z toho je skutečně jejich zodpovědnost.
Pokud se totiž dočtete o pochybných zakázkách a korupci, vždy se někde musel objevit úředník, přes kterého to prošlo.
Existují interní pravidla a kontrolní mechanismy, které by, pokud by se důsledně dodržovaly, nedaly podobným praktikám žádnou šanci. A Česko by, pokud by se hospodárně využily všechny peníze z těch pochybných, či neefektivních zakázek, které se vypařily bůhvíkam, patrně bylo už dávno kosmickou velmocí kolonizující Mars.
Krásným příkladem je kauza bitcoinu, kdy úředník, který ve své studii varoval před použitím této měny s ohledem na její prokazatelný původ v trestné činnosti(bitcoiny od odsouzeného překupníka drog Tomáše Jiřikovského), byl z veřejné správy odejit. A to za působení tehdejšího ministra Blažka, který ani na chvíli nezapochyboval o původu těchto prostředků. Naopak chtěl „špinavými“ penězi vylepšit rozpočet a mimochodem tak poukázal i na stav českého práva, kdy ani člověk s právnickým vzděláním nedokáže jasně rozpoznat a zařadit, co jsou špinavé peníze.
Když trochu odbočím, před lety narkomafie pod vedením Pabla Escobara a dalších lídrů sdružených v tzv. Medellínském kartelu nabídla Kolumbii uhrazení státního dluhu výměnou za imunitu a příslib, že nebudou vydáni do USA.
A přesto i země zmítaná narkokartely a astronomickými dluhy dokázala odolat a tyto peníze nepřijala.
Jak by asi podobná nabídka dopadla v Česku, kdyby se dostala k ministrovi typu Blažek? To už se můžeme jen dohadovat, ale myslím, že většina čtenářů si odpověď najde poměrně rychle sama.
A pak existuje spousta drobných příběhů.
Typickým příkladem je obec Milý na Rakovnicku, kde starosta po dlouhé roky využíval obecní rozpočet pro soukromé účely, zahraniční dovolené (například v Egyptě), vybavení domácnosti a rekreační věci, nábytek, elektroniku, soukromé nákupy v hobby marketech nebo potraviny.
A v podstatě dokázal „udělat díru“ kolem 9 milionů korun při rozpočtu něco málo přes 4 miliony.
A teď ta podstatná otázka: co po celou tu dobu dělala nadřízená obec?
Všude se mluví o tom, jak jsou obce zatíženy nadbytečnou byrokracií a neustálými kontrolami a audity. A nejinak tomu bylo určitě i v tomto případě.
Proč tedy audit selhal? Muselo to být do očí bijící a patrně tam ani nebylo moc jiných položek než ty, které rozpočet zneužívaly.
Neměla by být odpovědnost přenesena i na ty, kteří obec kontrolovali a nic nezjistili?
A víte, jak někdy vypadají audity, které posílá kraj?
Můžu to ilustrovat na zkušenosti z obce Lukovany. Krátce po auditu se objeví rozpočtové opatření, zhruba 6 tisíc korun na pohoštění.
Tak nějak si představuju, jak dorazí kontrolor z kraje, typ jak Homer Simpson, před něj se postaví mísa s koblihami a káva. Mozek sepne, a jakmile dojde jídlo, napíše: „Vše v pořádku, audit nenašel žádné pochybení,“ a přesune se o úřad dál, kde se situace nejspíš opakuje.
Jen pro zajímavost, u nás svého času audit zkoumal plnění usnesení zastupitelstva. Vše dopadlo na výbornou. A za pár měsíců se kvůli neplnění jednoho z usnesení (starého zhruba dva roky) odepsalo 130 tisíc korun.
Bývalá starostka si navíc projekt, na který byly tyto peníze použity, „odvedla“ s kamarádkou mimo úřad a bez zábran ho následně propagovala k nákupu na veřejném zasedání zastupitelstva.
A pak jsou tu další technické detaily, které člověk zjistí až po prostudování rozpočtových opatření a doptávání, třeba že práce, které obec zadává externě, jsou ve skutečnosti propláceny formou darů.
Je to trochu bizár. Člověk by si řekl: „No jo, venkov.“ A představí si zastupitelstvo, kde sedí Máňa ze statku s šátkem na hlavě a předseda ve zmijovce.
Pravda je taková, že například u nás v zastupitelstvu máme vysokoškolsky vzdělané lidi, policisty, právníky, lidi, kteří přednášejí na VUT Brno, špičkové manažery řídící pobočky nadnárodních společností v Česku, nebo úspěšné podnikatele.
Přesto způsob fungování obce často připomíná spíš bizár. Jako by se sešlo pár lidí z místní hospody, mozky zničené letitým náporem alkoholu a rozhodovali o veřejných věcech bez jakékoli odpovědnosti.
A nepřidá tomu ani nadřízená obec. Přestože má podle Ministerstva vnitra vystupovat proaktivně a ve chvíli, kdy se dozví o něčem nekalém, má začít jednat, vypadá to spíš tak, že, alespoň v Jihomoravském kraji, se někdy proaktivně vymýšlí, jak místním šmejdům pomoct jejich problémy zakrýt.
Jeden konkrétní příklad.
Když jsme se současným zastupitelstvem přebírali úřad v roce 2022, okamžitě jsem narazil na problém, chyběla digitální historie.
Na nástěnce visel jen vytisknutý vzkaz od fondu životního prostředí ohledně zhruba deset let staré dotace, že o ni obec může přijít kvůli chybějícím podkladům.
Nechtělo se mi věřit, že by něco takového prostě zmizelo. Obec přece musí fungovat podle pravidel, má spisový a skartační řád, podle kterého se postupuje, pravidelně i plnění zákonných povinností chodí kontrolovat lidé z kraje.
Začal jsem tedy hledat, kde by mohly být zálohy. Pomohl jsem novému starostovi formulovat dotazy a poslat je tam, kde jsem předpokládal, že by se data mohla nacházet.
A najednou, klid. Ticho. Nikdo nechtěl nic říct.
Dokonce se ke mně doneslo, že kazím dobrou náladu na úřadě tím, že řeším zbytečnosti.
Až po čase jsem zjistil, co se vlastně stalo.
V podstatě celá elektronická dotační historie, všechno, co se kdy domlouvalo ohledně zakázek a mělo se evidovat, bylo smazáno.
Otázka je, jak tohle mohlo projít audity.
A absurdita toho všeho ještě vynikne ve chvíli, kdy zjistíte, jak to kraj ověřoval. Úředník si tuto skutečnost „prověřil“ tak, že se zeptal obecní úřednice, jestli archivuje podle zákonných požadavků.
A přestože chyběly zásadní dokumenty, stačila mu její odpověď:
„Ano.“
Krásně je to vidět na veřejných zakázkách v malých obcích.
Všechno je relativně malé, přehledné. Dá se v tom snadno dohledat, prohrabat se přípravou i smlouvami. Člověk se v tom zorientuje i bez týmu odborníků.
Zatímco u velkých městských nebo krajských zakázek už potřebujete celý tým, právníky, stavaře, ekonomy. A i mezi nimi často nepanuje shoda, co je vlastně v pořádku a co už ne.
Paradoxně tedy platí, že pokud by někdo uvažoval o zneužívání dotací nebo o „vydělávání“ na poškozování finančních zájmů Evropské unie, velké zakázky nejsou ideální cíl.
Jsou pod drobnohledem. Sledují je média, řeší je novináři, často i celostátní.
Na venkově je situace jiná.
Pokud se někdo rozhodne žít ze zločinu, často tam dokáže víc, a s menším rizikem, že si toho někdo všimne, či že to vůbec bude ochotný řešit.
Jako příklad můžu uvést zakázku na odkanalizování obce Lukovany, realizovanou za pomoci Svazku Ivančice.
Kdyby se ve městě stalo, že se za projíždějícím autobusem utrhne vozovka kvůli fušeřině dodavatele, byla by to kauza na týden v celostátních médiích.
Stejně tak pokud by někdo obešel regulace, nebo je potichu změnil bez jasného vysvětlení, přestože zákon vyžaduje jejich schválení zastupitelstvem.
Ve městě by to vyvolalo poprask.
Na venkově nic.
Přitom se nedá říct, že by o problémech v této zakázce nikdo nevěděl. Informace měly krajské orgány, právní oddělení, i samotný hejtman Jan Grolich.
Ten sice přislíbil, že se na věc podívá, ale výsledek?
Z prostředků na ekologické projekty, které kraj rozdělil mezi zhruba padesát obcí, šlo neuvěřitelných 20 % právě na tuto problematickou zakázku.
Zakázku, která vzbuzovala pochybnosti, obešla regulace, které někdo změnil, ale nikdo neví kdo.
A hlavně: přestože zákon vyžaduje u změn PRVK schválení zastupitelstvem, nikdy jím neprošla.
Proč?
Protože by to prostě neprošlo.
Zajímavý místní bizár je i to, že když jsem se nebezpečně přiblížil k řešení, místní úřednice na mě podala trestní oznámení. Sám starosta mi potvrdil, že ji v tom podpořili.
Když mi následně volal policista(č.j. KRPB-138562/PŘ-2023-060315-PŘL, pprap. Lukáš Přikryl) a já mu začal vysvětlovat, o co jde, jen z něj vypadlo, že na to nemají zdroje. Požádal mě, ať mu to pošlu mailem.
Už se neozval.
A tak zatímco třeba v Olomouckém kraji se při podobné zakázce objevila zásahová jednotka u firem, které v ní figurovaly, v Jihomoravském kraji se neřeší nic.
Je to složité. Nejsou na to lidi. Nejsou zdroje.
Je přece potřeba nahánět ty skutečné zločince.
Třeba ty, co se v noci cestou z hospody v parku vymočí u stromu.
Pojďme se teď podívat na první konkrétní příběh.
Pro lepší ověřitelnost budu uvádět i čísla jednací.
Jak složité je na malé obci získat územní plán, který už není v platnosti a který by podle archivačních pravidel měl být dávno uložen v okresním archivu jako významný historický dokument, přístupný registrovaným badatelům?
(což mimochodem jsem)
Odpověď vás možná překvapí.
Hned v další části.
https://medium.seznam.cz/clanek/miroslav-bartek-kde-zmizel-uzemni-plan-pribehy-z-visek-jihomoravskeho-kraje-270903
