Článek
Pravidelně, tedy dvakrát do roka, pomáhá například vysávat, i když naposled to nedopadlo úplně na jedničku a místo pochvaly létala chvíli ve vzduchu možnost sbalené tašky přede dveřmi domu.
Jakýmsi podivným omylem zapojil hadici, do jiného otvoru, než bylo zřejmě nutné a ten krám namísto vysávání rozfoukával. Pan M. to zjistil asi po 15 minutách, až když podezřele vysoko vlály záclony, na kterých vesele přistávaly chuchvalce prachu. Další pokus byl už o poznání úspěšnější, dokonce se pan M. podařilo i leccos vysát, ale pokazilo to až finále, kdy se mu zdálo, že výkon přístroje je nedostatečný a při hledání příčiny se mu podařilo vytáhnout nacpaný ten pytlík na bordel a něco zmáčknout, takže se otevřel a už pak nebyl tolik nacpaný. Nacpaný byl ale poměrně dost nový gauč, nad kterým pan M. bohužel s pytlíkem v tu chvíli manipuloval. To bylo na dlouhou dobu naposled, co byl panu M. povolen přístup k tomuto složitému přístroji.
Jiným důvodem, proč je pan M. doma jako pomocník nezaplacení, je jeho záliba ve vaření. Tam jdou jeho úspěchy mnohem dále.
Legendární je jeho česnečka, do které zapomněl dát česnek, tak tam dal alespoň hodně sádla a mrkev. Pravda, ta oranžová voda byla poněkud mastnější, ale zase chutnala skvěle po celých 6 dní, kdy ji pan M. byl sám nucen konzumovat.
Veliký úspěch zaznamenalo taktéž skvělé kuře s nádivkou dle mistra M. Omylem se panu M. podařilo udělat asi 3 kila nádivky, a protože mu to bylo líto ji vyhodit, musel použít sílu a po dlouhém boji se mu ji do kuřete podařilo všechnu nacpat. Výslednou 5kilovou kouli poté pekl asi 12 hodin a výsledkem byla zuhelnatělá krusta, plná syrové nádivky. V tu chvíli pan M. musel uznat, že zde ještě určité rezervy jsou.
Nicméně, za povedený kousek lze považovat famózní krůtí játra po mlynářsku, i když příprava nebyla také jednoduchá. Panu M. totiž nikdo nesdělil, že existují 3 mouky, takže na zasypání prskajících jater (víte, že když nalejete do oleje vodu, tak to bolí?) použil mouku hrubou, protože ta jediná se mu zdála hodna mužského vaření. Taktéž množství se mu nepodařilo úplně odhadnout a přisypával a přisypával. Neřekli byste, jak málo na první pohled vypadá půl kila mouky na to, jak těžce se to pak musí rozmíchávat.
Jídlo se nakonec velmi podařilo a celá rodina dokonce tvrdila, že si velice pochutnala. Pan M. potom ani neměl odvahu přiznat, že ta játra, jak jsou v té vaničce, tak pod nimi je takový dost nenápadný jakoby papír, který je k nim přilepený a je nutno si na něj před vařením vzpomenout a odstranit ho. No a na ten papír si právě pan M. vzpomněl. Škoda, že až ve chvíli, kdy jídlo servíroval na talíře. Toto tajemství si s sebou pravděpodobně vezme do hrobu.
Nelze nevzpomenout na slavné perníčky pana M., kdy to, že plastová smotávací podložka na práci s těstem, není náhrada pečícího papíru a do trouby se příliš nehodí, zjistil pan M. až po 2 dnech, kdy se bylo teprve možno vrátit domů, vymalovat a koupit novou troubu, aby bylo všechno alespoň trochu, jako dřív.
Pan M. je tedy hledaným a vítaným společníkem do nejen do kuchyně. A nedávno dokonce udělal snídani!
Je pravda, že třeba úklidové práce jsou naopak jeho slabší stránkou a byl mu zakázán přístup do skříně s úklidovými prostředky po menším nedorozumění, kdy napřed vlezl do vany poměrně dost od asfaltu s přesvědčením, že tyhle moderní materiály se neušpiní a když, tak to jde dolů samo, aby zjistil, že od asfaltu je už i vana, obklady a trochu i strop, když se pokoušel zjistit, jestli asfalt stejně dobře drží na i na omítce. Naštěstí byl doma v té době sám, takže likvidace škod proběhla docela nenápadně. Na strop pomohlo oškrábání a následně bílá fixa, na obklady takový ten tekutý písek, který se ale ukázal jako málo tekutý a vzniklé škrábance bylo nutné potom udělat i na všech ostatních kachlích, aby se tvářily aspoň na první pohled všechny stejně.
Nejhorší byla vana, na kterou pomohla až kyselina sírová do autobaterií. Materiál vany se tím odmaskoval, jako ne zas tak moc moderní a je třeba přiznat, že vzniklá prohlubeň a hnědá mapa, vypálená v akrylátu, nebyly až takový úspěch, který pan M. čekal. Byl to spíš dost průšvih, který následně bohužel nešlo skrýt ani synovými vodovkami.
Také žehlení je jedna z dovedností, ve kterých pan M. vyniká. Věděli jste například, že když se taví koberec pod kusem rozpáleného železa, vznikají takové zajímavé malé, plastové kuličky? Možná si říkáte, jak se může taková žehlička dostat až na zem? Může, když si s ní přežehlíte prsty druhé ruky, abyste si ji následně leknutím odložili do klína, což také trochu pálí, takže její další cesta je na gauč a poslední zastávka je podlaha.
Pan M. má ještě teď otisk dlaně na tváři…
Absolutní doménou pana M. je ovšem praní a sušení prádla. O jeho úspěších na tomto poli jste si mohli přečíst již v několika předchozích článcích. Pan M. tuto činnost miluje a o to víc poté, co se mu podařilo objevit za pračkou šikovnou dutinu, do které lze úspěšně schovat případné vzniklé zmenšeniny kousků oblečení, které se pan M. neúspěšně pokusil vyprat na 60, případně pak ty kousky, které přežily ale následně naopak úspěšně prošly sušičkou.
Praní, to je věda! Věděli jste, že se doporučuje pokud možno prát bílé a červené prádlo zvlášť? Kdo by to byl na první pohled řekl. Růžová je také hezká barva a pan M. je přesvědčen, že za ten křik a nocování několik dní mimo domov to vůbec nestálo.
Také je důležité vědět, že se do pračky leje taková věc, co je k tomu praní potřeba a jmenuje se to Prací gel. Mimo to, existují i prací kapsle, které se hážou přímo do bubnu a je důležité tam neházet takové ty tablety do myčky, které vypadají skoro stejně, ale mnohem, mnohem více pění a je třeba pak dost složitě vytírat celou koupelnu a některé kousky prádla pak bohužel vyhodit. Jako by to nemohli vyrábět víc univerzální! Pan M. má také již na paměti, že ne vše, co se lije do toho šuplíku v pračce je prací gel. Kupodivu i existuje něco, co má název Bělící prostředek na prádlo a například na oblečení tmavých barev to také nevypadá úplně hezky. Tam je pak také následně třeba použít popelnice.
Všechny tyto poznatky měl pan M. na paměti zrovna uplynulý víkend, kdy se jal jako správný pomocník opět ponořit do tajů praní prádla. Vše proběhlo až podezřele hladce, až tedy na to, že se praní protáhlo na vícero hodin, protože pan M. po vyprání prádlo zapomněl vytáhnout a vzpomněl si na ně až večer, kdy už sice v bubnu samovolně uschlo, ale vůně poněkud připomínala vlhčí podzemní kryptu. Bylo tedy třeba prací cyklus opakovat a to několikrát, protože pan M. na prádlo zapomněl i podruhé. Ještě, že má víkend 2 dny!
Dobrá věc se nakonec podařila, dokonce i sušička tentokrát nevyplivla kostýmy pro trpaslíky a pan M. hrdě nacpal prádlo do koše, že si opět vyzkouší práci se žehličkou.
Bohužel, místnost na žehlení je v nižším patře domu, takže bylo třeba s košem sejít ze schodů.
Poté, co v průběhu letu pan M. potkal kovový stojan, dvě kytky v květináči, čelem zábradlí a kostrčí nepříjemně mnoho vystouplých hran schodů, přistál v mezipatře a ve chvíli absolutního ticha přemýšlel, kdo všechno mu vlastně přijde na pohřeb.
Při pokusu vstát se opět ozvala záda, věčný přítel pana M. při jeho až příliš častých cestách sanitním vozem. Do nemocnice se panu M. podařilo dovolat už na šestý pokus, ale po nadiktování jména a adresy bylo na druhém konci drátu chvíli ticho a pak mu hrubý mužský hlas sdělil, že klauny nevozí a sanitky mají na uvedenou adresu doživotní zákaz jízdy.
Panu M. tedy nezbylo než se na pohotovost dopravit vlastním vozidlem. Pravda, než přijel do cíle, bolest trochu povolila, letitý trénink pádů zřejmě nesl své ovoce. Stačila pak tedy už jen injekce, trocha opiátů a pan M. byl zase jako rybička.
Domů jel už s veselou náladou. Čekala ho totiž další várka prádla, a hlavně vytírání podlahy.
Co by se už asi tak mohlo ještě stát?
