Článek
Důchodová
"Důchodová reforma, nebo jen krádež, podvod a rozdmychávání generačního problému?
Vláda přišla s dalším strašákem. Prý nejsou a nebudou peníze na důchody, a celá republika prý na důchodce doplácí. A tak nastupují „reforma“, „novela“, „úprava“. Název se vždycky najde. Máme prý důchodové pojištění. POJIŠTĚNÍ! To znamená dvoustraně uzavřená dohoda o pojistném a pojistném plnění. Jak tedy může někdo jednostranně tuto dohodu měnit a porušovat? Nic jiného to není. Další strašák - „Husákovy děti“. Prý je to silný ročník, a bude odčerpávat strašlivé peníze na důchody. Již ale neříkají, že tyto „Husákovy děti“ si celý pracovní život na důchod platí. A nejsou to peníze nijak malé. Ročně prý v České republice zemře cca 100 000 lidí. Nejen na covid, ale i na „ostatní“ nemoci. To znamená, že Česká republika (při průměrném důchodu 17 000,- Kč) „ušetří“ ročně na důchodech 20 400 000 000,- Kč. Kde ty peníze jsou? Znovu se musím ptát, kdo a proč rozkradl důchodový účet. Znovu se také musím ptát, jak se může jednostranně „upravovat“ uzavřená dohoda? Maximálně by bylo přípustné, aby se vyvolalo jednání s lidmi, kteří se teprve na důchod nechají „pojistit“. „Úprava“ věku odchodu do důchodu!? Prý až 68 let. To jsou skutečně „upravovatelé“ přesvědčeni, že osmašedesátiletý pracovník bude stejně výkonný jako dvacetiletý? Jeden můj známý nastoupil hned po vyučení (v 18 letech) u jedné firmy. Když mu bylo padesát, vyhodili ho pro „nadbytečnost“. Věrnost firmě se dnes již „nenosí“. Je veřejným tajemstvím, že pracovník po padesátce „není perspektivní“. Jsou výjimky - naši slavní politici. Ale „normální“ pracovník tedy nebude perspektivní, a bude vykonávat po padesátce méně kvalifikované, a samozřejmě i méně placené práce. Nebo skončí na pracáku. Pak bude mít „samozřejmě a plánovitě“ i menší důchod. A o to tu zřejmě také jde. Kdo nás do tohoto marastu dostal, kdo je za to zodpovědný? Již před lety Česká strana národně sociální navrhovala, aby politici ručili svým soukromým majetkem. To samozřejmě nemohlo projít - mráz kopřivu nespálí. Ale představte si, kdyby se emeritní prezident a emeritní předseda senátu setkali u popelnice, a začali se dohadovat, čí je to rajón, a kdo z nich má tedy právo popelnici prohrabat, aby tam případně objevil něco na zub a nebo hodnotnou surovinu, kterou by zpeněžil, a měl by alespoň na jednoho panáka bechera. Nebo by se dva emeritní poslanci ukládali ke spánku pod mostem, a nastal by následující dialog: „Leží se Vám dobře, pane emeritní poslanče?“ „Trochu mě tlačí ta dlažební kostka, ale hlavně je mi zima, když jste mi včera ukradl tu deku, pane emeritní poslanče.“ „Promiňte, pane emeritní poslanče, ale já jsem ji neukradl, pouze jsem ji v tunelu zprivatizoval.“ „Říkal mi pan emeritní ministr, že jste ji s ním vyměnil za jeden koláč a dva rohlíky. A prý ten koláč byl jen málo nakousnutý, a rohlíky byly staré jen týden.“
Miroslav Josef Bezecný
