Článek
Už dnes je jisté, že škola nedokáže zajistit dostatečný počet míst pro všechny karlínské děti, které budou v příštím roce nastupovat do první třídy. V Karlíně narůstá počet obyvatel a ten největší nárůst nás ještě čeká. Rok od roku bude situace horší. Není možné čekat na dostavbu plánované ZŠ Rohan, neboť její kolaudace je plánovaná jako poslední krok masivní bytové výstavby, a pokud nepřijmete jiná opatření, vystavujete každý rok více a více dětí stresu a nejistotě. Ponechat situaci 6–8 let náhodě je z našeho pohledu nezodpovědné a také nepřijatelné.
Z dosavadních vyjádření odpovědných členů zastupitelstva vyplývá, že si zatím neuvědomují vážnost situace, ačkoliv již nastala. Mrzí nás, že nebyla řešena již před lety pod menším tlakem okolností, protože k tomu, že karlínské děti budou mít problém s kapacitou spádové školy vše nevyhnutelně směřovalo.
Odmítáme, aby osud dětí určil náhodný los. Nemůžeme přijmout fakt, že každé čtvrté až páté dítě, které zde chodilo do školky a vybudovalo si zde sociální vazby, má být vytrženo z kolektivu a posláno do školy na místo, kde nikdy nebylo a nikoho nezná. Losování mezi dětmi je technokratické a asociální řešení situace, a pokud by bylo realizováno, bude mít devastující vliv na děti a celé rodiny.
ZŠ Lyčkovo náměstí je známá pro své kvality a koncepci vzdělávání a je veřejným tajemstvím, že už mnoho let láká i rodiče nespádových dětí. Ti v touze po kvalitním vzdělání obchází pravidla a zvyšují tlak na kapacitu školy. My jako rodiče nemáme data a nevíme, nakolik je letošní převis poptávky generován „spádovou turistikou“ a nakolik je efektem již dokončené výstavby a příchodu nových obyvatel do Karlína.
Víme, že situace vyžaduje koncepční uchopení a o to Vás také žádáme. Zároveň je situaci letošních předškoláků třeba řešit teď hned a navýšení kapacity školy i s ohledem na budoucí vývoj vidíme jako jediné řešení situace.
Příběhy několika dětí…a jejich rodičů:
1. Máme tři děti, které v současné době chodí na ZŠ Pernerova. Bydlíme i pracujeme v Karlíně. Prostřední syn, kterého se losování letos týká, zde navštěvoval školku a nultý ročník. Dva roky si buduje sociální vazby, je pevně spjat s místní komunitou, všichni sourozenci mají společné kamarády. Nultý ročník navštěvoval zejména kvůli sociální nevyzrálosti, a proto je bezpečné a známé prostředí pro jeho další rozvoj zásadní.
Odmítáme, aby o jeho dalším osudu rozhodoval los. Odmítáme, aby byl diskriminován tím, že jej los z komunity vyřadí. Žádáme o zajištění míst na škole pro všechny děti, které tu skutečně žijí. Všechny děti, které tu mají „skutečné trvalé bydliště“.
Apelujeme na zodpovědné osoby, jestli si uvědomují důsledky svého konání/nekonání? Apelujeme na spádové turisty – Vaše dítě se na školu losem možná nedostane, ale pořád má možnost nastoupit na škole ve Vašem bydlišti. Kvůli Vám ale naše dítě tu možnost mít nebude.
Miroslav a Jana Stachovi
2. Máme 3 děti. Žijeme v Karlíně. Nejstarší dítě chodí do druhé třídy na Lyčkove náměstí, do školky chodil na Pernerku. Prostřední dítě je předškolák z Pernerky, který byl u zápisu do první třídy a týká se ho tedy losování. Do školy se neuvěřitelně těší, má tam bratra a kamarády. Neumím si představit, jak mu vysvětlím, že ho tam nevezmou, protože ho nevylosovali, přestože dostal tričko „Těším se do své školy na Lyčkově náměstí“. Vůbec nevíme, kam v případě nepřijetí bude chodit a představa vytržení z jeho prostředí je neakceptovatelná. Školy v okolí jsou plné a se třemi dětmi je logistika poměrně složitá. Nejmladší dítě jde k zápisu do MŠ v Pernerově ulici v květnu. Děti v Karlíně mají veškeré spolužáky, kamarády a známé. Žijí zde od narození a my zde pracujeme. Nemůžeme přeci naše prostřední dítě vozit do jiné části Prahy, kde bude v úplně neznámém prostředí a sám, jen kvůli neřešení spádové turistiky a problémů s nedostatečnou kapacitou školek a škol, které jsou tu již několik let.
Eliška a Ondřej Maškovi
3. Jmenuji se Kuba, letos půjdu do první třídy a už se na to moc těším, mám tričko předškoláka, umím už dobře počítat, trochu rozumím anglicky a umím se už i podepsat. Ve školce Lyčkovo mě to baví, ale už bych rád spolu s kamarády šel do školy, za většími dětmi. A hlavně za starším bráchou, Jankem, ten je už ve třetí třídě. Když spolu budeme chodit do školy, bude mě chránit a všechno mi ukáže. Narodil jsem se v Karlíně a doteď jsem si myslel, že můžu jít jedině na Lyčkárnu nebo na Pernerku. Kdybych nešel na Lyčkárnu, ale na Pernerku, Janko by tam šel za mnou. Kdybych musel jít někam úplně jinam, tak bych tam byl úplně sám.
Jakub Palaščák
4. Bydlíme s manželem v Karlíně řadu let, oba dva zde zároveň i pracujeme. Já konkrétně pracuji ve škole v Pernerově ulici. Jsme rodiče tří dětí. Všechny se narodily v Karlíně a celý svůj život zde žijí.
Již při dosažení věku nástupu do mateřské školy patřily všechny naše děti do skupiny dětí, které byly „pod čarou“.
V září 2023 má nastoupit do 1. třídy naše nejmladší dítě, proto se nás přímo dotýká situace, která vznikla nedostatečnou kapacitou spádové školy na Lyčkově náměstí/Pernerova. Tuto spádovou školu navštěvují obě naše starší děti a nikdo z nás si neumí představit, že nejmladší nebude do této školy přijato. Znamenalo by to pro naši rodinu značnou komplikaci v logistice. Nemluvě o dopadu na psychiku nejmladšího dítěte, které tu vyrůstá s kamarády, se kterými se těší do školy a navštěvuje zde veškeré kroužky.
Vzhledem k tomu, že tuto nedostatečnou kapacitu spádové školy řešíme s každým naším dítětem, nás zaráží, že zřizovatel školy tuto situaci neřešil už dříve. Obzvlášť s ohledem na rostoucí výstavbu na Rohanském nábřeží, která opět navýší počet spádových dětí.
V neposlední řadě se nijak nepracuje s přehlašováním trvalého pobytu dětí, které ve spádové oblasti školy fakticky nebydlí. Řešit tuto situaci losováním mi přijde minimálně nešťastné.
Valentovi
5. Sebastian: Jsem nejmladší ze tří dětí. Celý svůj život žiji v Karlíně. Můj brácha a sestra už do školy chodí, do ulice Pernerova. I já jsem chodil do školky v Pernerova a protože jsem se necítil být připraven do 1.třídy, tak jsem šel no „Nulťáku“. Je to tam bezva. Strašně bych rád chodil s kamarády a kamarádkami do 1. třídy na „Pernerku“ v Karlíně. Znám to tam. Chodím tam i na sportovní kroužky. Prosím, nelosujte. Nechci aby o mě rozhodovala anonymní kulička s číslem. Chci zůstat s rodinou a kamarády v místě, které znám a miluji.
Rodiče: Bydlíme v Karlíně skoro už 14 let. Naše všechny tři děti od začátku otevření chodí do školky Pernerova a pak plynule navázaly na školu Pernerova. Veškeré aktivity a kroužky máme také v budově školy Pernerova a DDM Spektrum v Karlíně. Zapustili jsme kořeny hluboko. Našli i práci v Karlíně, protože zajistit rodinnou logistiku pro tři děti je náročné. Pokaždé, když jakékoliv naše dítě mělo nastoupit do školky a poté školy, jsme diskutovali stejný problém. Nedostatečné kapacity, absence plánování. Teď mají za oběť padnout děti, budoucí prvňáčci bez ohledu na jejich křehkou duši a vazbu na prostředí. Prosím, nenechte děti vyloučit z domovského prostředí jen kvůli pohodlnosti a ignoraci.
Pavla, Petr Pěchovičovi a tři děti
6. Jsme rodiče Aničky, která se těší s kamarády do první třídy v Pernerově ulici. Žijeme v Karlíně téměř patnáct let, naše kořeny jsou tak hluboké, že už si nedovedeme představit žít někde jinde. Naše dcera se tu narodila, začala tu chodit do soukromé školky ve dvou letech, kde poznala kamarády, kteří s ní přešli i do MŠ Pernerova. Všichni spolu tráví ve třídě téměř celý den, a přesto se pak těší společně na kroužky v Karlínském spektru, a pak na společné hraní u někoho doma, nebo přespávání.
Společně navštěvovali Školu nanečisto a společně se těší do školy.
Nechceme, aby o osudu naší dcery rozhodovala náhoda v podobě losu s číslem. Nechceme, aby se tak rozhodovalo o jakémkoliv dítěti, které má v Karlíně vybudované pevné vazby a zázemí. Stres, kterému je vystavíme v tomto věku, je neomluvitelný.
Pokud bychom ji každý den vozili do i ze vzdálené školy, kde nikoho nezná, kde nebude mít možnost trávit čas se svými spolužáky i mimo školu, bude neustále vyčleněna z kolektivu a nikdy si nevytvoří tolik důležité zázemí a pocit bezpečí.
Anička, Lucie, Ondřej Žďánští
7. V Karlíně žiji prakticky od narození. Moje starší dcera navštěvovala v Karlíně už Kostičku (ve Spectru), MŠ - Červenou třídu v Pernerově ulici a teď chodí do 2.M, taktéž na Pernerce. Moje mladší dcera chodí do Červené třídy na Pernerce a ráda by šla na stejnou základní školu, kam dochází její starší sestra. Obě dochází na kroužky do Spectra, které jsou také navázány na MŠ a ZŠ (převody atd). Myslím si, že v Karlíně máme silnou komunitu a celá rodina jsme si tu vybudovali pevné vztahy a přátelství. Nechtěla bych, aby losování narušilo tyto vazby, v tom smyslu, že by mladší dcera rázem docházela do úplně cizího prostředí a byla rázem odtržena od svých kamarádů. Myslím si, že tyto hodnoty jsou pro vývoj dítěte stejně důležité, jako vzdělání, ne-li důležitější!
Klára Češpivová
8. V Karlíne už bývame 8 rokov, je naším domovom a narodili sa nám tu 3 synovia. Tento rok má do školy nastúpiť prvorodený, Davidko. Už v škôlke mal veľmi zdĺhavú a náročnú adaptáciu, celé sa to zopakovalo v nultom ročníku. Jedinou jeho bezpečnou kotvou bola budova školy, kamaráti a prostredie, ktoré pozná.
Ako rodina s 3 detmi máme veľmi náročnu logistiku, preto sme sústredili všetko do Karlína. Škôlky, manžel prácu. Našu situáciu zároveň komplikujú zdravotné problémy detí, kvôli ktorým musím denne piecť svačiny a variť každý deň čerstvý obed, ktorý im následne rozvážam. Už teraz je to celé napäté a v strese, a to sme všetci v Karlíne, bývame kúsok od školy a ja nepracujem.
Tento rok o našom osude bude rozhodovať los. Rozhodne o tom, či sa mi ako rodičovi extrémne priťaží a úzkostnému synovi môže zarobiť na pekné psychické trable. Všetky naše rodiné rozhodnutia doteraz smerovali k stabilite, ktorá synom dáva ten pocit bezpečia, ktorý potrebujú.
Zároveň ma ťaží myšlienka, že aj keby tento rok dopadol priaznivo, mám doma 2 ďaľšie deti (4 a 2).. masívna výstavba nám veľmi do kariet nehrá. Takže o ich osude bude znova v budúcnosti rozhodovať los, možno ešte v drsnejšom pomere? S tým bytostne nesúhlasím…
Prosím poďme hĺadať také riešenia, ktoré Karlínske rodiny pred týmto ochránia.
Rodina Slotova
9. Naše rodina žije v Karlíně přes 70 let. ZŠ Lyčkovo nám. je i mou základní školou. Měla jsem radost, že mé děti chodí do stejné školy jako já… až do této chvíle, kdy žijeme v nejistotě, aby to tak i nadále zůstalo. Starší syn navštěvuje druhou třídu, mladší syn chodí do téže budovy do mateřské školy. Je předškolákem a do školy se moc těší. Hlavně proto, že tam má spoustu kamarádů i mezi staršími školáky.
Všichni si moc přejeme, aby zůstal ve svém známém, bezpečném prostředí. V komunitě, která je zásadní pro jeho zdravý psychický vývoj.
Představa, že by kluci nechodili do stejné školy, kterou mají v docházkové vzdálenosti od domova a navíc v místě, které celý život znají, je pro nás nepředstavitelná!
Zuzana Krečmerová s rodinou.
10. Hlavním důvodem, proč jsme se před lety rozhodli přestěhovat do Karlína bylo, aby tady naše děti chodili do školky a následně do té stejné školy.
Aby byli začleněné do kolektivu v místě bydliště, aby na stejném místě měli zázemí a kamarády - aby mohli po škole hodit tašky domů a jít si ven hrát - se svojí partou, se kterou se znají od školky.
O tohle teď naše děti přicházejí a o to samé přicházejí i ty s falešným trvalým bydlištěm.
Starší syn už ve škole je - mladší předškolačka prošla zápisem na Lyčkově náměstí, od nástupu do školky ví, že bude chodit do stejné školy, kam chodí každý den jako školkové dítě a kde je její bratr.
Teď to může být jinak - jedno ze sourozenců to má do školy dvě minuty chůze a druhé má jezdit někam daleko?
Každý z rodičů, kdo přepisuje své děti na falešné trvalé bydliště, by si měl uvědomit celkové dopady těchto kroků - když pominu morální aspekt podvodného jednání - tak od vyčlenění dětí z jejich kolektivu, až po zvyšovánní emisí a časovou ztrátu způsobené denním dojížděním přes zácpy v Praze.
Šárka Neumannová
11. Jsem zaměstnaná ve škole na Lyčkovo náměstí. Jako vychovatelka v družině na škole Pernerova. Pracuji od rána od 8:30 do 17 hodin. Mám dvě děti syna 6 let, který teďka chodí do nultého ročníku na škole Pernerova a dceři 13 let a ta chodí na Lyčkovo náměstí.
Na děti jsem sama a nedokážu si představit jako matka samoživitelka, abych vozila syna jinam na školu. Syn by v tu chvíli nemohl chodit ani na kroužky a mě by se musela upravit pracovní doba abych vůbec mohla vyzvednout syna ze školy a ráno ho odvést.
V tuhle chvíli ráno chodíme všichni do školy a když mám raní družinu tak může dcera v klidu odvést syna do školy sama a nebo odpoledne bez problému odvést ze školy.
Celá situace by se mě zkomplikovala.
To nemluvím o tom, jak by to špatně psychicky vzal syn, který od školky po nultý ročník mluví o tom jak se těší, že bude chodit do školy sem na Pernerku.
Martina Novotná
12. Jsme rodiče Lukáška, Verunky, Zuzky a Tobíka (všichni ve věku 6 – 10 let). Všichni ve škole na Lyčkově náměstí, Lukášek je předškolákem. Lukášek se obtížně adaptoval na nový kolektiv už ve školce a nese velmi těžce změny, protože jsou pro něj kamarádi nejdůležitější. Všichni si moc přejeme, aby pokračoval v rozvíjení sociálních vazeb s místními kamarády a spolužáky, aby zůstal zakořeněn ve svém známém, bezpečném prostředí, v komunitě, která je zásadní pro jeho zdravý psychický vývoj.
Do své školy se už skoro rok těší, do školky nosí tričko s nápisem „Těším se do své školy na Lyčkově náměstí“, které dostal při zápisu. Dojíždět do jiné školy v jiné čtvrti je nerealizovatelné i s ohledem na rodinnou logistiku, kdy není možné při zaměstnání (jsme na něm životně závislí) všechny doprovázet. O osudu dítěte nemůže rozhodnout pouhý los. Prosíme o zohlednění skutečného trvalého pobytu a v pochybnostech doplnit dokazování v přijímacím řízení, protože nikdo by neměl mít prospěch z nepoctivého jednání na úkor poctivého. Prosíme o lidské řešení.
Rodina Ševců
13. Bydlíme již více jak 10 let u Karlínského náměstí a náš syn zde již 3. rok navštěvuje MŠ v Pernerově. Mladší dceru - 4 roky, zde do školky nevzali, bohužel ji předběhli starší děti z celé Prahy 8. Musí tedy chodit do jiné školky. Abychom zvládli ranní logistiku a odvedení dvou dětí do dvou různých školek, tak nemůžu pracovat na plný úvazek. Ranní cestování zabírá více jak hodinu a půl času, to samé odpoledne, to jsou 3 hodiny času denně. Je to extrémně náročné pro nás dospělé, natož pro děti. Je pro nás nepředstavitelné, že bychom museli jezdit i se synem někam mimo Karlín do základní školy. V neposlední řadě někam na místo, kde nikoho nezná, nemá tam žádné kamarády a žádné vazby.
Petra a Martin s dětmi
14. V Karlíně žiji víc, jak dvacet let. Mám dvě děti - narozené na Praze 8. Starší již chodí do 2. třídy na Lyčkově náměstí a teď by měla nastoupit do školy i její mladší sestra, která je podle Vás jen ‚’los’‘. Jsem matka samoživitelka, chodící do práce na plný úvazek a nedokážu si představit, jezdit pro mladší třeba někam na Ládví. Už teď je to logisticky docela na hraně. Lenička se těší, jak bude chodit se sestrou domů ze školy, když jí ježíšek přinesl aktovku. Školu máme prakticky za rohem.
Alena a Anička s Leničkou Tvarógovi
15. V Karlíně žijeme více jak deset let, obě děti se nám tady narodili a Karlín je jejich domovem. Dcera navštěvuje druhou třídu ZŠ v Pernerově, syn chodí do téžě budovy do mateřské školy. Je předškolákem a do školy se moc těší. Mají ve školce prima partu kamarádů, vzájemně se navštěvují a těší se, že do první do třídy půjdou spolu. Navštěvoval školu nanečisto, chodí v Pernerce na kroužky, má tam sestřičku, zná její učitelky i spolužáky. Škola a její okolí je pro něj důvěrně známé prostředí. Nemůže se dočkat (a my rodiče po letech nestíhání a lítání také), až bude chodit sám se sestrou do školy. Oba s manželem pracujeme na plný úvazek v institucích s pevnou pracovní dobou a bez možnosti home office. Jsme bez prarodičů, kteří by občas vypomohli s vyzvedáváním. Ranní i odpolední logistika je i přes blízkost našich pracovišť velmi náročná. Představa, že by děti nechodili do stejné školy, kterou mají docházkovou vzdálenost od domova a navící v místě, které celý život znají, je pro nás nepředstavitelná. Syn bude mít zlomené srdce, Nevím, jak mu vysvětlím, že los padl na nejlepšího kamaráda, ale na něj se štěstí neusmálo nebo naopak. Nikdy jsem nesázela, nehrála hazardní hry a teď nedobrovolně musím být u losu svého dítěte do školy…Je mi z toho smutno.
Zuzana s manželem a dětmi
16. Žijeme v Karlíně a máme dvě děti. Obě navštěvovaly MŠ v Pernerově ulici, starší zde nyní chodí do školy a mladší je v téže budově v přípravném ročníku. Z důvodu odkladu školní docházky jsme letos podruhé absolvovali zápis do první třídy.
Radostný okamžik se ale po sečtení všech „spádových“ dětí změnil v noční můru. Jak máme dítěti, které si během posledních let vytvořilo pevné vazby na spolužáky, učitele a místní komunitu, vysvětlit, že do „své“ školy možná chodit nebude, že bude muset oproti svému sourozenci mnohem dříve vstávat, trmácet se bůhví kam do školy v jiné části Prahy 8, zvykat si na jiný způsob výuky a přístup apod.?
Oba pracujeme na zcela opačné straně Prahy než se rozkládá Praha 8, vypravovat a vyzvedávat každé dítě v jiný čas a na jiné místo, zvlášť když v Praze nemáme prarodiče či jiné příbuzné, bude znamenat psychický stres, časovou a finanční ztrátu pro celou naši rodinu.
Přáli bychom si, aby Zastupitelé chránili zájmy občanů Prahy 8, kteří zde skutečně bydlí. A pokud tvrdí, že na to nemají legální nástroje, aby aktivně a systematicky hledali alespoň cesty, jak navýšit kapacitu škol v této lokalitě.
Losování, jako instrument výběru, je totiž extrémem, který by se měl využívat až jako poslední možnost, když všechno ostatní selže. Do této doby je to pouze nástroj, který ke spádové turistice spíše vybízí, než aby pomáhal skutečným obyvatelům Prahy 8.
Jaroslava a Vladimír Slunští
