Článek
Když samotný pohled nestačí
Pohled do Hranické propasti může na někoho působit méně nápadně, než by při jejím světovém prvenství očekával. Skalní stěny, zeleň a dole vodní hladina. Člověk se rozhlédne, pořídí fotografii a mohl by mít pocit, že už viděl všechno podstatné.
Právě tady ale stojí za to chvíli zůstat a zapojit představivost.
Hladina není koncem propasti. Je vstupem do zatopeného podzemí, jehož rozměry si z vyhlídky sotva dokážeme představit. Pod tím, co vidíme, pokračují hluboké prostory, které dodnes zaměstnávají speleology, potápěče i vědce.
Pohled podél okraje propasti. Podstatná část celého systému zůstává návštěvníkovi skryta.
Rekord, ale stále bez známého dna
Hranická propast je nejhlubší propastí České republiky a současně nejhlubší známou zatopenou propastí světa. To druhé označení je důležité – světové prvenství se vztahuje právě ke kategorii zatopených propastí.
Od okraje suchého jícnu k hladině je to 69,5 metru. Pod hladinou byla propast prozkoumána do hloubky 450 metrů, takže její celková ověřená a naměřená hloubka činí 519,5 metru. Ani tím však nekončí. Jejího skutečného dna dosud dosaženo nebylo.
Rekordních 450 metrů pod hladinou bylo dosaženo při průzkumu v roce 2022. Předchozí ověřená hloubka zatopené části činila 404 metrů. Ani nový průzkum však nepřinesl odpověď na otázku, kde se skutečné dno nachází.
To je možná na celém místě nejpůsobivější. Člověk stojí u zábradlí a dívá se na hladinu, pod níž pokračuje prostor stovky metrů do země. Přesto stále nevíme, kde končí.
Krajina se starou geologickou pamětí
Hranická propast je součástí Hranického krasu. Zdejší krasové jevy vznikly ve vápencích devonského a spodnokarbonského stáří. Jde tedy o horniny, jejichž původ sahá stovky milionů let do minulosti.
Na utváření zdejšího podzemí se významně podílely minerální vody bohaté na oxid uhličitý, které při svém výstupu rozpouštěly vápenec a postupně rozšiřovaly podzemní prostory. Přesné počátky těchto procesů však nejsou dodnes zcela objasněny, protože nejstarší části jeskynního systému se nacházejí hluboko pod povrchem a pod hladinou podzemních vod.
Podle výsledků výzkumu hydrotermálních sintrů vznikla podstatná část dnes známých jeskynních prostor přibližně před 100 až 130 tisíci lety.
Na povrchu přitom nic nemusí napovídat tomu, jak rozsáhlý svět se pod námi nachází.
Hranická propast leží v Národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic.
Výlet začíná u nádraží
Hranická propast se nachází v Národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic v Olomouckém kraji.
Jedním z nejpohodlnějších výchozích míst je železniční stanice Teplice nad Bečvou. Odtud vede k propasti naučná stezka. Výlet je tak dobře dostupný také bez automobilu. Z Hranic je možné přijít po červené turistické značce.
Při cestě autem lze rovněž vyrazit z prostoru u nádraží v Teplicích nad Bečvou.
Samotnou návštěvu přitom není třeba omezit jen na krátké zastavení u propasti. Cesta vede lesem a naučná stezka seznamuje návštěvníky s místní geologií, rostlinami i živočichy.
Jedna ze zastávek naučné stezky kolem Hranické propasti.
Informační tabule připomínají také zdejší živočichy a další přírodní zajímavosti.
Informační tabule o lesech na vápenci.
Nejen propast
Hůrka není zajímavá pouze samotnou propastí. Už cesta k ní vede příjemným lesním prostředím a návštěvu lze spojit s delší procházkou.
Nedaleko se nacházejí také Zbrašovské aragonitové jeskyně a celá oblast Teplic nad Bečvou nabízí další možnosti výletů.
A právě okolí je podle mě jedním z důvodů, proč stojí za to nevnímat Hranickou propast jen jako jeden bod na mapě, u kterého člověk pořídí fotografii a odjede.
Okolní krajina nabízí daleké výhledy a prostor pro pokračování výletu.
Při dobrém počasí se z otevřenějších míst nad Teplicemi nad Bečvou nabízejí příjemné pohledy do okolní krajiny.
Pohled do krajiny v okolí Hranické propasti.
Pohled do krajiny v okolí Hranické propasti.
Místo tragédií, které vybízí k opatrnosti
S Hranickou propastí jsou bohužel spojeny také lidské tragédie.
V dubnu 2018 se do propasti zřítil jednatřicetiletý návštěvník. Podle tehdejší policejní informace pravděpodobně vlastní neopatrností sklouzl desítky metrů. Přivolaní záchranáři mu již nedokázali pomoci. Otvor propasti byl přitom i tehdy zabezpečen zábradlím.
Další tragická událost se odehrála 5. srpna 2026. Při ponoru zahynul velmi zkušený jeskynní potápěč Jan Enčev, člen České speleologické společnosti. Jeho ponor byl součástí několika dní trvající průzkumné akce, během níž se mimo jiné zkoušely možnosti nového podvodního robota pro průzkum hlubokých částí propasti.
Jeho plánovaný sólový ponor měl vést maximálně do hloubky 40 metrů. Když se ve stanoveném čase nevynořil, byla zahájena rozsáhlá pátrací akce. Jeho tělo později nalezl policejní podvodní robot v hloubce 186 metrů. Příčina nehody nebyla bezprostředně po události známa a Česká speleologická společnost tehdy výslovně upozorňovala, že by bylo předčasné dělat jakékoli závěry.
I tato část příběhu Hranické propasti si zaslouží připomenutí – stručně a s respektem.
Pro běžného návštěvníka je místo přístupné z vyhlídkové plošiny. Charakter terénu ale zároveň připomíná, že zábradlí a vyznačené cesty zde mají svůj důvod.
Vidíme jen vstup
Hranická propast možná každého neohromí na první pohled.
Nevidíme před sebou několik set metrů hlubokou otevřenou jámu. Vegetace část prostoru zakrývá a vodní hladina leží několik desítek metrů pod návštěvníkem.
Jakmile si ale uvědomíme, co se pod ní skrývá, dostane pohled úplně jiný rozměr.
Pod hladinou pokračuje propast dalších nejméně 450 metrů. A ani tam její skutečný konec neznáme.
Možná právě proto je Hranická propast místem, které není potřeba jen vidět. Je potřeba si je také představit.
Vidíme totiž pouze její začátek. Konec stále neznáme.
Poznámka
Při přípravě článku byl využit nástroj AI pro jazykovou kontrolu textu a rešeršní podporu při ověřování vybraných údajů. Osobní zkušenosti, fotografie a video jsou autorské.
Odkazy na použité zdroje
