Článek
Debata o televizních a rozhlasových poplatcích se v České republice znovu dostala do centra politické i společenské pozornosti. Vládní návrh počítá s jejich zrušením a nahrazením financováním České televize a Českého rozhlasu ze státního rozpočtu. Poslanecká sněmovna jej 24. října 2026 poslala po prvním čtení k dalšímu projednání. Zrušení poplatků tedy zatím schváleno není.
Spor bývá často redukován na jednoduchou otázku: buď zůstanou poplatky a s nimi nezávislá média, nebo budou média financována státem a jejich nezávislost bude ohrožena.
Skutečnost je složitější.
Zkušenosti evropských zemí ukazují, že veřejnoprávní média lze financovat několika různými způsoby. Samotná existence určitého mechanismu financování ještě nezaručuje redakční nezávislost. Stejně tak jeho změna nemusí automaticky znamenat její ztrátu.
Co vlastně znamená nezávislost veřejnoprávního média?
Je vhodné nejprve oddělit několik různých pojmů.
Médium může být redakčně nezávislé, tedy schopné rozhodovat o obsahu bez politických zásahů. Může být institucionálně nezávislé, například díky způsobu jmenování svého vedení a kontrolních orgánů. A může mít také určitou míru finanční nezávislosti.
Tyto oblasti spolu souvisejí, ale nejsou totožné.
Také evropské právo nestanovuje, že veřejnoprávní média musejí být financována prostřednictvím televizního nebo rozhlasového poplatku. Evropský akt o svobodě médií požaduje, aby byla média veřejné služby redakčně a funkčně nezávislá a aby způsob jejich financování vycházel z předem stanovených transparentních a objektivních kritérií. Finanční zdroje mají být dostatečné, udržitelné a předvídatelné a mají umožnit plnění veřejné služby při zachování redakční nezávislosti.
Podstatná tedy není pouze odpověď na otázku, odkud peníze přicházejí. Stejně důležité je, podle jakých pravidel se jejich výše určuje a nakolik může momentální politická většina toto financování ovlivnit.
Zaručuje poplatek nezávislost?
Jedním z hlavních argumentů pro zachování poplatků je skutečnost, že peníze nepřicházejí každoročně přímo ze státního rozpočtu.
Tím vzniká určitý odstup mezi médiem a aktuální vládní mocí. Vláda nemůže při každém sestavování státního rozpočtu jednoduše rozhodnout, zda České televizi nebo Českému rozhlasu přidá či ubere prostředky.
To je skutečná výhoda poplatkového systému.
Ani tento systém však neznamená absolutní finanční nezávislost. Výši poplatku, okruh jeho plátců a další pravidla určuje zákon. Změnit je tedy může Parlament.
Přesnější proto je říci, že poplatky mohou snižovat riziko bezprostředního politického tlaku prostřednictvím každoročního rozpočtového rozhodování. Neznamená to však, že by samotná existence poplatku nezávislost automaticky vytvářela nebo zaručovala.
Historie nabízí poměrně názorný příklad.
Poplatky existovaly i v době nesvobodného vysílání
Historie rozhlasových poplatků na našem území je podstatně delší než historie komunistického Československa. První koncese k přijímání rozhlasového vysílání se objevily již v roce 1923 a systém poplatků se dále rozvíjel od roku 1924.
Televizní poplatek byl zaveden od 1. ledna 1955. Televizní vysílání přitom začalo v Československu v roce 1953, tedy v období komunistického režimu.
Československá televize tehdy rozhodně nebyla nezávislým veřejnoprávním médiem v dnešním významu tohoto pojmu. Sama Česká televize ve své historické dokumentaci uvádí, že Československá televize byla státní institucí, byla řízena vládou a programové úkoly plnila podle pokynů ústředního výboru KSČ. Televizní vysílání bylo významným prostředkem ideologického a propagandistického působení tehdejšího režimu.
Z historického pohledu tedy nelze existenci poplatku považovat za důkaz nezávislosti média.
Stejně důležité je ale dodat opačnou část argumentu. Skutečnost, že poplatky existovaly i v nedemokratickém režimu, nedokazuje, že dnes nemohou nezávislost podporovat. Dokazuje pouze to, že samy o sobě k jejímu zajištění nestačí.
Jeden evropský model neexistuje
Česká debata někdy vytváří dojem, že financování veřejnoprávních médií prostřednictvím poplatků představuje evropský standard, od kterého by bylo neobvyklé ustoupit.
Evropská praxe je však mnohem pestřejší.
Studie zpracovaná pro Evropský parlament uvádí, že v červenci 2023 bylo veřejnoprávní vysílání ve 14 členských zemích Evropské unie financováno převážně ze státních nebo regionálních rozpočtů. Šlo například o Dánsko, Francii, Španělsko, Nizozemsko nebo Slovensko.
Finsko a Švédsko používaly zvláštní účelově určené daně. V dalších zemích přetrvávaly různé podoby klasických poplatků nebo příspěvků domácností. Studie proto výslovně konstatuje, že jednotný evropský model financování médií veřejné služby neexistuje.
Samotný přechod od klasického poplatku k jinému modelu tedy není evropskou anomálií.
To ovšem ještě neříká nic o tom, zda je konkrétní náhrada poplatků nastavena dobře.
Každý systém má své výhody i rizika
Poplatkový model vytváří přímější vazbu mezi veřejností a médiem veřejné služby a omezuje závislost na každoročním státním rozpočtu. Může tak představovat ochranu proti některým formám politického tlaku.
Má ale rovněž nevýhody.
Výběr poplatků vytváří administrativní náklady a s technologickým vývojem je stále obtížnější určit, co vlastně představuje přijímač. V České republice se tento problém výrazně projevil novelou účinnou od května 2025. Za televizní přijímač může být považován také počítač, notebook nebo chytrý telefon schopný přijímat televizní vysílání. Povinnost přitom může vzniknout i člověku, který na těchto zařízeních Českou televizi nesleduje a používá je například pouze pro jiné internetové služby.
Financování prostřednictvím státního rozpočtu je administrativně jednodušší. Zároveň ovšem může vytvořit silnější vazbu mezi veřejnoprávním médiem a politickým rozhodováním o státních výdajích.
Studie Evropského parlamentu upozorňuje právě na toto riziko. Rozpočtové financování může zvyšovat možnost politického ovlivňování a kolísání příjmů. Riziko lze omezovat například zákonně stanoveným mechanismem výpočtu, víceletým financováním nebo jinými pravidly, která aktuální vládě znemožní libovolně měnit příjmy veřejnoprávního média.
Nejde tedy pouze o volbu mezi poplatkem a státním rozpočtem. Rozhodující je konstrukce konkrétního systému.
Platit za službu, kterou nevyužívám?
Další rovina diskuse je ekonomická a filozofická.
Je oprávněné požadovat platbu od člověka, který Českou televizi nesleduje nebo Český rozhlas neposlouchá?
Z pohledu běžného spotřebitele může být odpověď intuitivní. Za služby jsme zvyklí platit tehdy, když se rozhodneme je využívat. Kdo nechce předplatné streamovací služby, jednoduše si jej nekoupí.
Veřejnoprávní vysílání je však konstruováno podle jiného principu.
Nejde právně ani ekonomicky pouze o předplatné individuálního televizního nebo rozhlasového obsahu. Už Nejvyšší správní soud v minulosti připomněl, že poplatek není chápán jako přímá platba za konkrétně odebranou službu, ale jako příspěvek umožňující poskytování veřejné služby.
Podobný princip existuje i u dalších kolektivně financovaných služeb. Občan prostřednictvím daní financuje řadu činností státu bez ohledu na to, zda je osobně využívá ve stejné míře jako ostatní.
Veřejnoprávní média mají navíc poskytovat také obsah, jehož výroba nemusí být pro komerční provozovatele ekonomicky zajímavá. Může jít například o menšinové pořady, vzdělávání, regionální obsah, kulturní tvorbu nebo určité formy zpravodajství.
Z ekonomického hlediska mohou navíc vznikat pozitivní externality. Kvalitní a všeobecně dostupné informace mohou mít hodnotu i pro člověka, který veřejnoprávní médium přímo nesleduje, pokud přispívají k informovanosti společnosti jako celku.
Ani tento argument však automaticky neobhajuje právě současnou podobu poplatku.
Jestliže je veřejnoprávní vysílání službou celé společnosti, lze legitimně položit otázku, proč má být jeho financování spojeno právě s vlastnictvím nebo používáním určitého technického zařízení.
Rozšíření definice přijímače na chytré telefony a počítače tuto otázku ještě zvýraznilo.
Znamená státní rozpočet ztrátu nezávislosti?
Ani na tuto otázku není možné seriózně odpovědět jednoduchým ano nebo ne.
Pokud by vláda mohla každý rok libovolně rozhodnout o výši příjmů veřejnoprávního média, vznikalo by zřejmé riziko. Teoreticky by bylo možné finančně zvýhodňovat médium, které je k vládě vstřícné, nebo naopak snižovat prostředky instituci, jejíž zpravodajství je vůči ní kritické.
Právě každoroční rozpočtová vyjednávání považuje Evropský akt o svobodě médií za potenciální zdroj nežádoucího vlivu a preferuje předvídatelné financování, pokud možno nastavené na více let.
Současný český návrh však není založen pouze na tom, že by vláda každý rok libovolně určovala částku.
Vládou schválený model stanovuje základní roční příspěvek 5,74 miliardy korun pro Českou televizi a 2,065 miliardy korun pro Český rozhlas. Počítá také s valorizačním mechanismem navázaným na kumulovanou inflaci. Vláda právě tento mechanismus představuje jako pojistku předvídatelnosti financování.
Kritici naopak upozorňují, že navržené částky jsou nižší než současné očekávané příjmy z poplatků a že navržené institucionální pojistky nepovažují za dostatečné.
Oba argumenty je třeba od sebe oddělit.
Jednou otázkou je, zda lze veřejnoprávní média financovat ze státního rozpočtu a současně zachovat jejich nezávislost. Evropská praxe ukazuje, že takové systémy existují.
Druhou otázkou je, zda právě navržený český model obsahuje dostatečné pojistky a zda poskytuje odpovídající objem prostředků. To je samostatná odborná a politická diskuse.
Možná klademe nesprávnou otázku
Debata o budoucnosti veřejnoprávních médií bývá často postavena jako volba mezi dvěma možnostmi.
Poplatky znamenají nezávislost. Státní rozpočet znamená politickou závislost.
Takové rozdělení je příliš jednoduché.
Historie ukazuje, že samotná existence poplatku nezávislost nezajišťuje. Evropské srovnání ukazuje, že demokratické země používají různé způsoby financování. A evropská legislativa žádný konkrétní model členským státům nepředepisuje.
Současně by bylo stejně nepřesné tvrdit, že na způsobu financování nezáleží. Záleží na něm velmi výrazně. Peníze mohou být jedním z nejúčinnějších nástrojů politického tlaku.
Rozhodující otázka proto možná nezní, zda mají existovat koncesionářské poplatky.
Přesnější otázka zní: Jak vytvořit systém, který zajistí dostatečné a dlouhodobě předvídatelné financování veřejnoprávních médií a současně zabrání tomu, aby politická moc mohla peníze používat jako prostředek odměny nebo trestu?
Pokud takové podmínky splňuje poplatkový systém, může být vhodným řešením.
Pokud je dokáže spolehlivě zajistit jiný systém, samotná existence poplatků není nezbytnou podmínkou nezávislosti.
Veřejnoprávní médium totiž není nezávislé proto, že jeho příjmy nazýváme poplatkem. Je nezávislé tehdy, pokud má dostatečně pevná pravidla, která mu umožňují plnit veřejnou službu bez obavy, že o jeho finanční existenci bude rozhodovat momentální politická přízeň.
Poznámka
Článek zachycuje stav legislativního projednávání k 26. říjnu 2026.
Při přípravě článku byl využit nástroj AI pro jazykovou kontrolu textu a rešeršní podporu při ověřování vybraných údajů.
Odkazy na použité zdroje
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR: Sněmovní tisk 231
https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=231&utm_source
Vláda České republiky: Tisková konference po jednání vlády, 15. června 2026
https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/tiskove-konference/tiskova-konference-po-jednani-vlady–15–cervna-2026-227518
EUR Lex: European Media Freedom Act, nařízení EU 2024/1083
https://eur-lex.europa.eu/eli/reg/2024/1083/oj/eng
Evropský parlament: Public financing of news media in the EU
https://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2014_2019/plmrep/COMMITTEES/CULT/DV/2024/04-09/PublicfinancingofnewsmediaintheEU_EN.pdf
Česká televize: Historie televizního vysílání
https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/
Český rozhlas: Přehled vývoje koncesionářských poplatků
https://informace.rozhlas.cz/sites/default/files/documents/01079380.pdf
Česká televize: Nejčastější otázky a odpovědi k televizním poplatkům
https://poplatky.ceskatelevize.cz/otazky-a-odpovedi/vypis
Nejvyšší správní soud: rozsudek 5 Afs 124/2014
https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/nsscr/5-afs-124-2014-79
iROZHLAS: Co znamená schválení návrhu o koncesionářských poplatcích a co bude dál
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/otazky-a-odpovedi-co-znamena-schvaleni-navrhu-o-koncesionarskych-poplatcich-a-co_2610241447_pik
European Broadcasting Union: Concerns over Czech Government's plan to abolish the licence fee
https://www.ebu.ch/news/2026/06/concerns-over-czech-government-plan-to-abolish-the-licence-fee
