Článek
Nejdřív si ujasněte, kdy peníze budete potřebovat
Než člověk začne hledat nejvyšší výnos, měl by si rozdělit peníze podle toho, kdy je může opravdu potřebovat. Rezerva na rozbitou pračku, zubaře, výpadek příjmu nebo pomoc dětem má být rychle po ruce. Těmto penězům neprospěje, když budou zamčené ve smlouvě, z níž se dá vybírat až za deset let, nebo budou zrovna v době nouze ve ztrátě.
Úspory na stáří jsou jiná zásuvka. Čím více let zbývá do penze, tím víc času má člověk přečkat výkyvy a tím méně musí honit rychlý zázrak. Kdo má do důchodu dva roky, nemůže zachraňovat budoucnost tím, že vše vsadí na akciový fond. Kdo má před sebou dvacet let, zase nemusí všechny peníze držet v bezpečí účtu jen proto, že nerad vidí červená čísla.
Tady se nevyhrává tím, kdo vybere nejchytřejší název produktu. Vyhrává ten, kdo si nesplete pohotovostní peníze s penězi na stáří. Banka ani stát vám nevynahradí, když budete muset investici prodávat právě v okamžiku, kdy se jí nedaří.
Penzijko má smysl hlavně tam, kde přidává stát
Doplňkové penzijní spoření pořád stojí za pozornost, ale ne jako automatická škatulka pro každou korunu. Kdo ukládá 700 korun měsíčně, dostává od státu 140 korun; při úložce 1 700 korun je státní příspěvek nejvýš 340 korun. Nad 1 700 korun už se státní příspěvek nezvyšuje. Pravidla a konkrétní částky shrnuje Ministerstvo financí.
To není důvod posílat do penzijka peníze, které doma chybějí. Je to ale slušná přirážka, kterou na běžném účtu nikdo nedává. U vyšších vkladů přichází i možnost daňového odpočtu. Roční limit 48 tisíc korun se však dělí mezi všechny daňově podporované produkty na stáří; u penzijka se do odpočtu počítá až část vlastních vkladů nad 1 700 korun měsíčně, jak připomíná Finanční správa.
A jedna nepříjemná poznámka pro lidi, kteří už starobní důchod pobírají: od července 2024 jim stát příspěvek na penzijní spoření neposílá. Kdo tedy přidává peníze jen kvůli představě, že dostane další státní stovky, může si je posílat zbytečně.
DIP a fondy mohou vydělat víc. Také ale více prověří nervy
Dlouhodobý investiční produkt, známý jako DIP, není sám o sobě investice. Je to obálka, do níž lze vložit peníze na účtu, podílové fondy, akcie nebo dluhopisy. Daňovou výhodu si však člověk podrží jen tehdy, když z něj nevybírá alespoň deset let a současně dosáhne šedesáti let. I vybraná tisícovka dřív může znamenat dodanění dříve uplatněné podpory. Podmínky popisuje Ministerstvo financí.
DIP proto není dobré místo pro člověka, který bude za tři roky měnit bydlení nebo čeká větší výdaj. Může být ale použitelný pro pracujícího padesátníka, který má rezervu bokem, zvládne nechat peníze být a chce využít dlouhý čas. Jen nesmí podlehnout prodejci, který mu slíbí vysoký výnos bez rizika. Takový obchod se ve skutečném světě nevyskytuje.
Fondy, akcie a dluhopisy se liší kolísáním, poplatky i tím, jak snadno se peníze dostanou zpátky na účet. Česká národní banka radí nerozumět jen hezkému grafu, ale také riziku, nákladům a tomu, komu své peníze svěřujete. Rozložení mezi více typů investic chrání lépe než sázka na jednu hvězdu, jak uvádí ČNB ve svém desateru pro investory.
Kde tedy mohou peníze vydělat nejvíc? Teoreticky tam, kde člověk přijme nejvíc rizika a vydrží nejdéle. Pro klidné stáří je ale lepší jiná odpověď: nejvíc udělají tam, kde je člověk nebude muset ve špatný den prodávat, kde rozumí poplatkům a kde nesází celý život na jeden papír. To není nudná opatrnost. To je ve stáří často ten nejdražší rozdíl.
