Článek
Šest a půl tisíce není pohádka, ale výpočet s podmínkou
Při úroku 3,8 procenta ročně vydělá 200 000 korun za dvanáct měsíců 7 600 korun před zdaněním. Úroky z nepodnikatelských účtů podléhají 15procentní srážkové dani, kterou banka odečte sama. Čistý výnos proto vychází na 6 460 korun, pokud sazba zůstane po celý rok stejná. Zdanění úroků z účtů upravuje zákon o daních z příjmů, konkrétně pravidla pro příjmy z kapitálového majetku a zvláštní sazbu daně.
Taková sazba není výmysl z reklamního letáku. Například Česká spořitelna v červenci 2026 nabízí 3,8 procenta ročně do zůstatku 400 000 korun. Jenže ne každému a ne za nic. Vyžaduje Plus účet, aplikaci George a pravidelné investování nebo vlastní příspěvek na penzijní spoření alespoň 2 000 korun měsíčně. Bez splnění podmínek je sazba výrazně nižší.
Toto je dobré vědět. Není rozumné převést peníze jinam jen proto, že někdo vyslovil číslo 3,8. Je nutné spočítat, zda podmínky opravdu plníte, zda neplatíte za účet a zda si kvůli úroku nezačnete kupovat investici, které nerozumíte. Úrok není výhra, pokud člověk kvůli němu podstoupí riziko, které původně vůbec nechtěl.
Běžný účet má sloužit k placení, ne k odkládání rezervy
Na běžném účtu má být tolik, kolik domácnost potřebuje na pravidelné výdaje a malou provozní rezervu. Nájem, energie, léky, jídlo, případně oprava pračky. Peníze, které tam leží rok bez využití, už nejsou pohotovostní hotovostí. Jsou to úspory, jen špatně uložené.
Česká národní banka ve svých statistikách uvádí, že průměrné úročení jednodenních vkladů domácností bylo podstatně nižší než u termínovaných vkladů. Neznamená to, že každý má zamknout peníze na několik let. Znamená to jen, že pohodlí běžného účtu má svou cenu – často v podobě téměř nulového výnosu. ČNB zároveň upozorňuje, že nízký úrok v kombinaci s inflací snižuje skutečnou hodnotu úspor.
Pro seniora není cílem honit každou desetinu procenta. Rozumnější je rozdělit peníze podle toho, kdy je může potřebovat. Část na běžné výdaje, část jako snadno dostupnou rezervu na spořicím účtu a jen peníze, o nichž ví, že na ně delší dobu nesáhne, případně dát na termínovaný vklad. Kdo má 200 tisíc jako jedinou jistotu pro případ nemoci nebo opravy bytu, nemá je zavírat do produktu, z něhož se vybírá s pokutou.
Pod polštářem neleží jistota, ale problém
Nejhorší případ není běžný účet s mizerným úrokem. Je to obálka doma, krabice ve skříni nebo bankovky schované „pro jistotu“. Tyto peníze nevynesou ani korunu, ale mohou zmizet při krádeži, požáru, povodni nebo prostě při zmatku v rodině po úmrtí člověka, který o úkrytu nikomu neřekl.
Vklad na běžném, spořicím či termínovaném účtu je naproti tomu u bank, stavebních spořitelen a družstevních záložen zákonně pojištěn do ekvivalentu 100 000 eur na jednoho klienta u jedné instituce, včetně připsaných úroků. Potvrzuje to Garanční systém finančního trhu. Dvě stě tisíc korun je od tohoto limitu hodně daleko.
Papír, ten starý neřád, zde má své místo. Napište si, kde máte účty, kdo je oprávněný jednat a co má rodina v případě nouze hledat. Ne kvůli zvědavosti příbuzných, ale proto, aby úspory nezůstaly zamčené v tichu.
Šest tisíc ročně nikoho nespasí. Ale pro osamělého důchodce to může být zaplacený doplatek za léky, část záloh na energie nebo několik cest za vnoučaty. Nejde o spekulaci. Jen o to, aby peníze, které už člověk vydělal, neležely úplně ladem.
