Článek
Peníze nebyly jedinou překážkou nákupu
Pamatuji si, že tatínek téměř nikdy neřekl: „To nekoupíme, protože na to nemáme.“ Častější odpověď zněla: „Uvidíme, jestli to dostanou.“ V této drobné rodinné vzpomínce je schovaný podstatný rozdíl mezi tehdejší a dnešní peněženkou.
V roce 1989 dosahovala průměrná mzda 3 170 Kčs, jak uvádí Český statistický úřad. Průměrný starobní důchod činil podle dalších údajů ČSÚ o sociálním zabezpečení 1 598 Kčs. Samotná čísla dnes vypadají nízká, bez tehdejších cen však mnoho neřeknou.
Nájemné, veřejná doprava, energie, školní stravování i část základních potravin byly regulované nebo dotované. Běžný chod domácnosti proto mohl být předvídatelnější. Žádná změna dodavatele energií, deset tarifů na telefon, několik druhů pojištění ani předplatné, které se každý měsíc tiše strhne z účtu.
Jenže nízká cenovka ještě neznamenala, že si člověk zboží skutečně odnesl. U některých potravin, elektroniky, nábytku, aut nebo kvalitního oblečení rozhodovala dodávka, pořadník či známý za pultem. Pamětnické rozhovory shromážděné Ústavem pro studium totalitních režimů opakovaně připomínají fronty, podpultový prodej i Tuzex, kde se žádané zboží kupovalo za bony.
Levný rohlík neznamenal bohatší domácnost
Srovnávat jednu starou a dnešní cenu je svůdné, ale zavádějící. Rohlík mohl stát několik desítek haléřů, zatímco barevná televize představovala několik měsíčních výplat. Automobil nebyl jen drahý; čekalo se na něj a výběr byl omezený. Zahraniční cesta zase nebyla otázkou akční letenky, nýbrž povolení, devizového příslibu a země, do které člověk vůbec směl vyjet.
Užitečnější je sledovat, kolik kusů určitého zboží bylo možné koupit z průměrné mzdy. Právě takové porovnání nabízí projekt ČSÚ Pan Průměrný nakupuje. Ani ten však nezměří kvalitu, možnost volby nebo čas strávený ve frontě. Nezachytí ani to, že některé zboží v běžné prodejně jednoduše nebylo.
Tatínkovo hospodaření proto mohlo působit snazší. Když obchod nabízel tři druhy bot místo stovky a rodina nekupovala mobilní telefony, internet, zahraniční dovolené ani několik domácích spotřebičů, zbývalo méně příležitostí utratit peníze. Šetření nebylo vždy projevem blahobytu. Často bylo vedlejším důsledkem nedostatku.
Dnes je poměr obrácený. Prakticky všechno lze objednat během několika minut, ale před každým nákupem stojí otázka, zda na něj domácnost má. Člověk už nečeká na dodávku banánů, zato může odkládat návštěvu zubaře, opravu pračky nebo zaplacení energií.
Nejvíc chybí jednoduchost a předvídatelnost
Když se seniorům stýská po minulých poměrech, nemusí tím obhajovat celý tehdejší režim. Často jim chybí pevnější ceny, levnější bydlení, jistota zaměstnání a pocit, že běžný účet domácnosti lze naplánovat na mnoho měsíců dopředu. Schází také opravování věcí, sousedská výpomoc a menší tlak neustále něco kupovat.
Dnešní průměrný starobní důchod byl podle statistiky ČSSZ k březnu 2026 21 793 Kč. Senior má nesrovnatelně širší nabídku potravin, léků, služeb, kultury i cestování než před rokem 1989. Zároveň však musí hlídat ceny, smlouvy, zálohy, poplatky a podmínky, kterým někdy sotva rozumí i mladší člověk.
Minulost tedy nebyla levným rájem a současnost není pouhým příběhem drahoty. Tehdy peněženku chránily pevné ceny, ale omezoval ji nedostatek. Dnes jsou plné regály, avšak možnost koupit si jejich obsah určuje příjem. Tatínek nemusel říkat, že na něco nemáme. Někdy to za něj vyřešil obchod, v němž ono zboží vůbec nebylo.
