Článek
Strop 65 let se odsouvá, i když byl mezi vládními sliby
Vláda má v programovém prohlášení jasně napsáno, že chce zastropovat důchodový věk na 65 letech a upravit dřívější odchod pro náročné profese. Jenže mezi slibem a paragrafem bývá u penzí široká mezera. Premiér Andrej Babiš nyní oznámil, že kabinet se nejdřív zaměří na nastavení penzí pro náročné profese a teprve potom na věkový strop. Ministerstvo práce přitom dříve počítalo se zmrazením věku od roku 2027, zatímco širší řešení pro náročné práce mělo přijít až později, jak shrnula Česká televize.
To není pouhá změna pořadí kapitol. Lidé narození po roce 1965 mají podle nyní platných pravidel důchodový věk postupně vyšší než 65 let; pro ročníky po roce 1988 má dojít až na 67 let. Ministerstvo práce to má v již schválené reformě černé na bílém. Dokud Sněmovna, Senát a prezident nezmění zákon, platí právě toto. Kdo si proto začal plánovat odchod v 65 letech podle volebních vět, může se dost nepříjemně splést.
Někdo namítne, že má kabinet aspoň správnou prioritu. Člověk, který celý život dýchal prach, pracoval v hluku, horku nebo s chemikáliemi, opravdu nemá stejné šance vydržet do vysokého věku jako úředník za počítačem. To je fér. Jenže spravedlivá priorita nesmí být výmluvou, proč se další slib rozplyne v termínech, pracovních skupinách a budoucích novelách.
Těžká práce neznamená automaticky dřívější penzi
Problém je v samotném pojmu „náročná profese“. V běžné řeči sem patří zdravotní sestra, zedník, pečovatelka, řidič, skladník, dělník u pásu i kuchařka ve školní jídelně. Zákon ale neposuzuje, zda je člověk po směně vyčerpaný. Dívá se na to, do jaké kategorie byla konkrétní práce zařazena a kolik směn zaměstnanec v riziku odpracoval.
Už nyní mohou dříve odejít lidé ve čtvrté kategorii rizikové práce, podnikoví hasiči a zdravotničtí záchranáři. Nejde však o titul povolání, ale o prokázanou expozici prachu, hluku, vibracím, teplu či chemickým látkám. ČSSZ výslovně upozorňuje, že rozhoduje zařazení práce, nikoli název na vizitce. Tady se láme chleba. Může existovat fyzicky dřina k nevydržení, která na dřívější důchod nestačí, a člověk se to dozví až příliš pozdě.
Pracovníci vybraných profesí ve třetí kategorii mají od ledna 2026 jiný nástroj: zaměstnavatel jim musí přispívat na penzijní spoření. MPSV správně připomíná, že nejde o náhradu dřívější penze. Je to rezerva na stáří, ne volná vstupenka k odchodu o několik let dřív. Pro člověka, kterému v šedesáti odcházejí klouby a sluch, je to podstatný rozdíl.
Nejhorší by bylo odejít z práce podle politického titulku
Vláda nyní slibuje, že definici náročných profesí rozšíří. To může být dobrá zpráva, ale zatím nevíme, pro koho přesně, za kolik odpracovaných směn a od kdy. Nevíme ani, zda se bude započítávat jen budoucí práce, nebo také část minulých let. A nevíme, kdy přesně se strop 65 let objeví ve Sbírce zákonů. Jisté je jen to, že dnes ještě neplatí.
Kdo se blíží důchodu a pracuje v náročném provozu, neměl by dělat unáhlený krok. Neodcházet do předčasné penze jen s vírou, že ji zákon brzy napraví. Nechat si u zaměstnavatele ověřit kategorii práce, schovávat potvrzení o rizikových směnách a zkontrolovat vlastní důchodové konto. Papír, ten starý neřád, později nerozhodne podle toho, jak moc byla práce těžká. Rozhodne podle evidence.
Těžké profese si rychlé řešení zaslouží. Jenže budoucí důchodci potřebují víc než souhlasnou větu od politiků. Potřebují hotový zákon, jasný termín a pravidla, podle nichž se dá naplánovat konec práce. Dokud vláda říká „nejdřív toto, potom tamto“, neměli by lidé slyšet slib, ale varování: na 65 let se zatím nespoléhejte.
