Článek
Jmenuji se Miroslava Ferancová. Olomouc miluji a jeho primátorkou jsem od ledna 2026. Každý den přináší nové výzvy, rozhodování i odpovědnost. Je ale potřeba nezapomínat ani na nadhled a humor, a proto dnes zvolím jinou formu komunikace. Slovo přenechám někomu jinému.
Někomu, kdo se mnou sdílí domácnost, procházky i každodenní pohled na město. Někomu, kdo má na svět kolem sebe překvapivě jasný názor a nebojí se ho říct.
Jmenuje se Jack.
A jak brzy zjistíte, někdy vidí věci jednodušeji než my.
Jack se svou paničkou
Z pohledu Jacka
Milí dvounožci, tak je tady konečně ten slavnostní okamžik, kdy budete duševně povzneseni a obohaceni, protože se konečně dostanete k informacím, které jsou pro váš život skutečně důležité.
Nejdřív mi ale dovolte, abych se jako pravý šlechtic a gentleman představil.
Jmenuji se Jack a nejsem jenom urozený – znám své předky několik generací dozadu a jsem vyšlechtěný, ale i krásný a inteligentní! A jsem prakticky příbuzný primátorky. A hlavně, mám přehled a můžu vám předat něco ze svých znalostí.
Takže je tady jaro. Vy málo ochlupení se špatně vyvinutými smysly poskakujete jako rozumu zbavení po trávnících, zamilovaně koukáte na kdejaký rozkvetlý plevel a čucháte ke kytkám. To teda vážně nechápu proč — když kytky nebaštíte, ani na ně nečůráte (teda většinou), tak k čemu ta námaha?
To já, když se projdu kolem pár keříků a stromků, hned vím, jaký byl provoz, kteří z kámošů i nepřátel tudy prošli, jakou měli náladu a jak jim sedly včerejší granule.
Taky zjistím, která drzá kočka se mi prochází v rajonu a kolik kun tady mělo v noci mejdan.
A z toho plyne první ponaučení pro vás, človíčkové:
Když už nás vezmete na procházku, nevlečte nás jako hříšnou duši. Nechte nás pěkně si počichat, přečíst si všechny důležité pesemesky. I my potřebujeme vědět, jak jde cvrkot.
No a taky si s sebou vezměte dost pytlíků. Víte na co.
Sbírat po nás je pro vás vlastně čest a výsada, tak to neflákejte. Nám neuklizené tentononcy nevadí — pro nás je to taky počteníčko — ale pro ostatní lidi a hlavně pro lidská štěňata je to fuj.
Takže pytlíky s sebou.
Jo, a když už nás taháte po těch zeleně ochlupených plochách ve městě, skočte s námi k veterináři a pořiďte nám něco proti klíšťatům. Tyhle malé zákeřné biologické zbraně totiž přenášejí spoustu nemocí nebezpečných pro nás i pro vás.
Teď je ideální čas jim zatnout tipec.
No, mám plno dalších rad. Teď se například dost věnuji zahradničení. Teda hlavně vyhrabávání děr. Panička většinou do nich nechce nic zasadit a má výhrady proti mé koncepci záhonů, ale můj čas přijde.
Ještě bych rád psal, ale musím teď jít chvilku k plotu štěkat na dva odrzlé zajíce, kteří vypadají, že plánují invazi na mou zahradu.
Tak zatím pac a pusu. Brzo se zase ozvu.
A pokud máte nějaké dotazy, klidně mi pište pod článek do komentářů. Když nebudu mít zrovna do čeho kousnout, odpovím.
Haf
