Článek
Co zůstalo po začarovaném domě
já nosím neustále v sobě
a souzním s tichými duchy
v zahradě mlčenlivých,
snad,že nemůžou mluvit i když…
snad,že se bojí
a dál v nebetyčné apatičnosti tu stojí.
Nový domov poskytuje jim kaplička,
snad,že při bourání začarovaného domu
těm duchům ukápla i slzička,
vědí,že v zahradě mlčenlivých
budou zase žít lidé v nových roubenkách
a ti duchové pozorujíc je
proplétající se ve starých stromkách
co vykáceny nebyly
a další nové století přežily.
Zahrada mlčenlivých
vydává smutné svědectví
toho začarovaného domu,
sna bylo to nucené v slzách
a pro duchy v bodě zlomu,
i ti duchové v bodu souznění
zůstaly i nadále ve svém rodišti
i když v mukách a trýznění
ve stoleté kapličce s obrazy Ježíše Krista
a zapálených smutečních svíc
je jejich cesta čistá snad i víc…
zůstala zarmoucená líc.
