Článek
Jenže slovenský národ svou hru o duši s ďábelsky proradným protihráčem opět prohrál. A není to poprvé. Alespoň jednou se mu to již stalo, a to ve třicátých letech dvacátého století, když se většina Slováků přiklonila k Adolfu Hitlerovi, aby se pomstila nenáviděným Čechům za to, že pomohli slovenský národ vytáhnout z těžké historické žumpy. To se ale stává. Paměti významných osobností jasně dosvědčují, jak neuvěřitelným způsobem se chovali představitelé již poúnorové slovenské emigrace v zahraničí. Sprostota politiků, jako je Robert Fico a Petr Pellegrini, je jen logickým pokračováním této nenávistné politické linie.
Typická je v tomto případě zvláště skutečnost, že oba přední slovenští politici Robert Fico i Petr Pellegrini prohlašují čistou lež za nejprůzračnější pravdu. V tomto případě Petr Pellegrini bez uzardění prohlásil, že jeho protikandidát by byl ochoten mladé slovenské muže poslat do války na Ukrajině. Jedná se samozřejmě o nesmysl. Slovenský prezident, stejně jako český, nemá žádnou pravomoc, která by mu dovolovala něco takového učinit. Ale je tu ještě jedna důležitější věc.
Co si myslet o lidech, kteří takové tvrzení přijmou jako čistokrevnou pravdu a řídí se tímto přesvědčením? V podvědomí členů slovenského národa se nachází cosi důležitého, co dovoluje bez uzardění zaměnit pravdu za nepravdu a tvrdit prostě, že černé je bílé a naopak. Právě to je způsob myšlení, který Němce přesvědčil, že Židé jsou podřadná rasa, která si zaslouží být zlikvidována. A o něco později toto přesvědčení přijali i Slováci. Zvláště, když je o tom přesvědčoval tak všeobecně vážený muž, jako byl Andrej Hlinka. K tomu všemu Slováky mobilizovali jejich křesťanští biskupové. Ostatně křesťanský kněz Andrej Hlinka byl považován za dobrého přítele válečného zločince Adolfa Hitlera.
Dnes se tato historie opakuje. Robert Fico jako dobrý přítel a obhájce válečného zločince Vladimíra Putina. To přece není náhoda. Jen váleční zločinci obhajovaní slovenskou státní reprezentací se mění. Jim (tj. slovenské státní reprezentaci) přece nikdo nebude nic vykládat, a už vůbec ne nějací namyšlení Češi. Oni (tedy Slováci) vědí přece všechno nejlépe. Je tedy konečně třeba vyslovit nahlas to, co už mělo být řečeno dávno.
Na Slovensku se dostala k moci (stejně jako v třicátých letech minulého století) skupina lidí, kteří nerozlišují mezi pravdou a lží, a kterým je také lhostejné do jakých bažin zavlečou svůj vlastní národ, i když se národem zaklínají od rána do večera… Přeji Slovákům (a to všem Slovákům) všechno nejlepší. Moje bezradnost je totiž nebetyčná.
