Článek
Začalo to nenápadně. Vlastně tak nenápadně, že by si toho normální člověk ani nevšiml. Jenže já si všímám všeho. Možná až moc. První podivný pocit jsem měla jedno odpoledne, když jsem šla z práce. Na rohu ulice stál muž v tmavé bundě a díval se mým směrem. Když jsem se otočila, sklopil oči.
Nevěnovala jsem tomu pozornost. Až do chvíle, kdy jsem ho uviděla znovu. A pak znovu. Vždycky na jiném místě. Jednou u tramvaje, podruhé před obchodem, potřetí skoro před domem.
Začala jsem mít pocit, že je to moc náhod na náhodu.
Nejdřív jsem si říkala, že jsem paranoidní. Že se jen bojím, protože sleduju moc kriminálek a čtu články o únosech. Jenže pak se přidaly další věci. Někdo mi dal lajk na starou fotku na Instagramu. Účet bez fotky, bez jména. Někdo mi začal sledovat příběhy pokaždé hned po zveřejnění. A pak mi přišla zpráva: „Hezké šaty dnes.“
Ztuhla jsem.
Ty šaty jsem měla ten den v práci. Nikdo kromě kolegů mě v nich neviděl. A kolegové mi nepíšou anonymně. Srdce mi bušilo, ruce se mi klepaly a v hlavě se mi rozjel film. Stalker. Někdo mě sleduje. Někdo ví, kde jsem.
Začala jsem se chovat jinak. Nekoukala jsem do mobilu na ulici, chodila jsem jinými cestami, kontrolovala jsem zrcátka ve výlohách. Každý muž v mém věku byl podezřelý. Každý pohled byl hrozba.
Jednou jsem ho zase viděla. Stál kousek za mnou ve frontě v pekárně. Ten samý typ bundy, stejná postava. Když jsem se otočila, usmál se. Ne tak hezky. Spíš tak divně, nervózně.
Odešla jsem bez nákupu.
Večer jsem zamkla dveře, zatáhla žaluzie a poprvé v životě jsem si dala ke dveřím židli. Připadala jsem si jako blázen, ale strach byl silnější než logika. Začala jsem si psát poznámky, kdy a kde jsem ho viděla. Vytvořila jsem si v hlavě celý obraz: sleduje mě, ví, kde bydlím, možná o mně ví víc, než já sama.
Vyvrcholilo to ve chvíli, kdy mi přišla další zpráva:
„Máš hezký kabát. Sluší ti modrá.“
Ten kabát jsem měla jen jednou. Včera večer. Když jsem šla domů. Bylo to jasné. Někdo mě skutečně sleduje.
Rozhodla jsem se, že to už není sranda. Řekla jsem to kamarádce. Ta se nejdřív smála, pak ale viděla, že jsem vážně vyděšená. Navrhla, že to spolu zkusíme zjistit. Že se na ten profil podíváme víc.
A tehdy se to celé zlomilo v něco, co bych nikdy nečekala.
Ten anonymní účet měl připojený e-mail. A ten e-mail byl podezřele povědomý. Patřil firmě, kde jsem pracovala. Konkrétně… IT oddělení.
Začala jsem pátrat. Trochu víc, než by bylo zdrávo. A nakonec jsem se dostala ke jménu. Karel. Tichý, nenápadný kluk z třetího patra. Ten, kterého jsem sotva znala. Ten, který mi jednou opravoval tiskárnu.
Dala jsem si schůzku s vedoucí IT. Úplně nevinně, pod záminkou bezpečnosti dat. A tam to prasklo.
Karel mě nesledoval fyzicky. On mě „jen“ sledoval online. Projížděl si firemní kamerový systém. Koukal na vstupy do budovy. Na záznamy. Na mě. Když mě potkal venku, byla to skutečně náhoda. Chodil stejnou trasou. Bydlel o dvě ulice dál.
A ty zprávy? Neposílal je se zlým úmyslem. Byl do mě zamilovaný. Nesebevědomý, neschopný normálně oslovit ženskou. Tak si myslel, že anonymní komplimenty budou romantické.
Romantické.
Seděla jsem tam, poslouchala to vysvětlení a měla chuť zalézt pod stůl. Celé týdny jsem si myslela, že mám stalkera. Že mi jde o bezpečnost, o život, o svobodu. A pravda byla tak trapná, že jsem se skoro rozbrečela smíchy i studem zároveň.
Nebyl to psychopat. Byl to nešťastný ajťák s přístupem ke kamerám a nulovou sociální inteligencí.
Dostalo se to na HR, řešilo se to interně, on dostal zákaz přístupu k systémům a přeložili ho na jiné oddělení. Mně se omluvil. Červený jak rajče, koktal, díval se do země.
A já?
Já si ještě dlouho po tom připadala jako hrdinka thrilleru, která zjistila, že žije v romantické komedii. Celý ten strach, ty bezesné noci, ty zamčené dveře a paranoidní pohledy… kvůli klukovi, co se bál říct „Ahoj“.
Myslela jsem, že mě sleduje stalker. Pravda byla trapná. Ale upřímně? Od té doby si dávám pozor nejen na cizí lidi na ulici. Ale i na to, jak snadno si dokážeme v hlavě vytvořit hororový příběh, když realita je ve skutečnosti jen směšná a trochu smutná zároveň.
