Článek
Bydlení v bytě má jednu zvláštnost. Člověk si může pečlivě uklidit, otevřít okna dokořán a těšit se na chvíli klidu, ale stejně nemá všechno pod kontrolou. Stačí, aby si soused o patro níž zapálil cigaretu na balkoně, a celý byt se během několika minut naplní nepříjemným zápachem. Zavřu okno, přestanu větrat a čekám, až kouř zmizí. Jenže za hodinu se situace opakuje.
Zpočátku jsem si říkala, že přece nemohu sousedovi zakazovat kouřit na vlastním balkoně. Je to jeho byt, jeho prostor a jeho rozhodnutí. Zároveň jsem ale měla pocit, že bych snad měla mít právo nadechnout se doma čerstvého vzduchu, aniž bych musela neustále sledovat, kdy si někdo vedle mě zapálí.
Právě tady je důležité vědět, že právo není jednostranné. Soused má samozřejmě určitou svobodu užívat svůj byt nebo balkon, ale ani ta není neomezená. Pokud kouř pravidelně proniká do okolních bytů a obtěžuje jejich obyvatele, může jít o problém, proti kterému se lze bránit.
Neznamená to však, že každý cigaretový kouř, který ucítím od souseda, automaticky představuje porušení zákona. Rozhodující jsou konkrétní okolnosti, zejména intenzita, četnost a délka obtěžování. Posuzuje se také to, zda kouř překračuje míru přiměřenou místním poměrům a zda podstatně omezuje obvyklé užívání bytu.
Prvním krokem bych proto zkusila obyčejnou domluvu. Vím, že to může být nepříjemné, zvlášť pokud souseda příliš neznám nebo mám obavu, že se kvůli rozhovoru zbytečně pohádáme. Přesto bych mu klidně vysvětlila, že kouř pravidelně proniká do mého bytu, a popsala konkrétní situace, kdy mi to vadí. Někdy pomůže jednoduchá dohoda o místě nebo způsobu kouření, který bude méně obtěžovat okolí.
Pokud ale domluva nikam nevede a kouř se do bytu dostává dál, přichází na řadu další možnosti. V bytovém domě se mohu obrátit na výbor společenství vlastníků jednotek, případně na správce domu. Záleží přitom také na tom, jak je balkon právně vymezený, zda jde o společnou část domu a co stanovují prohlášení vlastníka, stanovy SVJ nebo domovní pravidla. Samotné SVJ však nemůže automaticky zakázat každé kouření na soukromém balkoně jen proto, že je někomu nepříjemné.
A co když nepomůže ani to? V takovém případě může být řešením občanskoprávní ochrana před takzvanými imisemi. Občanský zákoník v § 1013 upravuje mimo jiné situace, kdy kouř, pach, hluk nebo jiné vlivy pronikají na sousední pozemek či do prostoru jiného vlastníka a obtěžují ho nad míru přiměřenou poměrům nebo podstatně omezují obvyklé užívání jeho nemovitosti.
Právě na tomto ustanovení může být založena obrana proti obtěžujícímu kouři. Nejdříve je však potřeba posoudit, zda konkrétní situace zákonné podmínky skutečně splňuje. Pokud ano a soused odmítá problém řešit, může se poškozený vlastník domáhat ochrany také soudní cestou.
Než bych se ale rozhodla pro právní spor, začala bych shromažďovat důkazy. Zapisovala bych si, kdy kouř do bytu proniká, jak často se to děje a jak dlouho obtěžování trvá. Mohla bych si poznamenat, zda kvůli kouři musím zavírat okna, přerušovat větrání nebo zda situaci vnímají také další sousedé. Pomoci mohou jejich svědectví, případně další záznamy, které věrohodně dokládají opakování a intenzitu problému.
Důležité je nezaměňovat nepříjemný zápach za automatický nárok na zákaz kouření. Právě pravidelnost, intenzita a konkrétní dopad na užívání bytu mohou být pro posouzení zásadní. Čím lépe dokážu popsat, co se skutečně děje, tím lépe mohu svůj případ vysvětlit sousedovi, SVJ nebo případně právníkovi.
Pokud tedy sousedův cigaretový kouř pravidelně proniká do mého bytu, nemusím se smířit s představou, že s tím nelze nic dělat. Nemusím hned volat policii ani podávat žalobu. Mohu začít domluvou, pokračovat řešením v rámci domu a podle okolností se domáhat ochrany svých práv.
Protože vlastní balkon sice může být místem, kde si člověk chce odpočinout, ale neměl by se automaticky stát zdrojem obtěžování pro všechny kolem. A stejně jako má soused právo užívat svůj byt, mám i já právo bránit se proti imisím, které překračují zákonem stanovené meze.
