Článek
Tyhle psychické problémy má víc lidí, než si myslíte
Když se řekne „psychický problém“, většina lidí si představí něco extrémního. Těžkou depresi, panické ataky, hospitalizaci nebo neschopnost fungovat. Jenže realita je mnohem nenápadnější. Většina psychických potíží se odehrává potichu, v každodenním fungování lidí, kteří chodí do práce, mají vztahy a zvenčí vypadají v pořádku.
Psychické problémy dnes často nemají podobu krize, ale chronického vnitřního diskomfortu.
Jedním z nejrozšířenějších stavů je dlouhodobá úzkost. Nejde o strach z konkrétní věci, ale o trvalý pocit napětí, ohrožení nebo vnitřního neklidu. Lidé s úzkostí bývají neustále ve střehu, přemýšlí nad tím, co by se mohlo pokazit, analyzují své chování, bojí se chyb, odmítnutí nebo selhání. Často si myslí, že jsou jen „přecitlivělí“ nebo „moc přemýšlí“.
Dalším velmi častým problémem je psychické vyčerpání a syndrom vyhoření. Dnes už se netýká jen manažerů nebo lékařů, ale i studentů, rodičů na rodičovské dovolené, lidí v pomáhajících profesích i těch, kteří pracují z domova. Vyhoření se projevuje ztrátou energie, motivace, cynismem a pocitem, že člověk jede na autopilota.
Mnoho lidí také trpí tzv. skrytou depresí. Fungují, plní povinnosti, usmívají se, ale uvnitř cítí prázdnotu, smutek nebo otupělost. Nemají sílu na radost, ale zároveň nemají „dostatečně vážné“ příznaky, aby si dovolili říct, že jsou na tom psychicky špatně. Často si říkají, že by měli být vděční, protože objektivně se jim nic zásadního neděje.
Velmi rozšířený je i chronický stres. Tělo je dlouhodobě v pohotovostním režimu, hladina napětí neklesá, nervový systém nestíhá regenerovat. Výsledkem jsou poruchy spánku, bolesti hlavy, trávicí potíže, podrážděnost a snížená odolnost vůči zátěži. Lidé si na tento stav často zvyknou natolik, že už ani neví, jaké to je cítit se skutečně v klidu.
Další častý problém je perfekcionismus spojený s pocitem nedostatečnosti. Člověk má vysoké nároky na sebe, bojí se chyb, neustále se srovnává s ostatními a má pocit, že nikdy není dost dobrý. Úspěchy si neumí užít, selhání prožívá velmi intenzivně. Tento vnitřní tlak vede k úzkosti, vyčerpání a nízkému sebevědomí.
Mnoho lidí také zažívá sociální únavu a přetížení vztahy. Nejde o introverzi, ale o pocit, že kontakt s lidmi vyčerpává víc, než by měl. Lidé se stahují, ruší setkání, odpovídají méně na zprávy. Ne proto, že by nechtěli vztahy, ale protože nemají kapacitu neustále reagovat, naslouchat, podporovat a být k dispozici.
Častým, ale málo pojmenovaným problémem je i pocit vnitřní prázdnoty a ztráty smyslu. Lidé mají práci, vztahy, cíle, ale chybí jim pocit, že jejich život má hlubší význam. Dělají věci, které se od nich očekávají, ale necítí v nich vnitřní naplnění. Tento stav se často zaměňuje za lenost nebo krizi středního věku, ale ve skutečnosti jde o existenciální vyčerpání.
Specifickým fenoménem dnešní doby je také závislost na neustálé stimulaci. Neustálé kontrolování telefonu, sociálních sítí, zpráv, notifikací. Mozek je zvyklý na permanentní podněty a má problém snášet ticho, nudu nebo klid. Když podněty chybí, objevuje se neklid, úzkost nebo prázdnota.
Společným jmenovatelem všech těchto potíží je to, že jsou normalizované. Říkáme si, že je to daň za moderní život. Že je normální být unavený, ve stresu, přetížený, nejistý. A tak tyto stavy nepovažujeme za psychické problémy, ale za „realitu“.
Psychika ale není navržená na permanentní tlak, výkon, srovnávání a dostupnost. Když dlouhodobě funguje v nepřirozeném režimu, začne vysílat signály. Ne dramatické, ale tiché. Únava, prázdnota, úzkost, ztráta radosti.
A právě proto má tyto problémy víc lidí, než si myslíme. Jen o nich nemluví. Protože zvenčí vypadají v pořádku. A sami sobě často říkají, že by přece měli zvládat víc.
