Článek
Cesta autobusem na plavecký výcvik je součástí školního dětství. Je to jedna z těch naprosto všedních, nevýznamných událostí, které člověk v hlavě ani nezaregistruje.
Dnes dopoledne se ale tato rutina rozbila na střepy.
Zpráva o havárii autobusu plného žáků, kteří mířili na hodinu plavání, zasáhne každého z nás. Nejen proto, že jde o děti, ale hlavně kvůli té totální bezmoci. Jako rodič posíláte své dítě do školy s tím, že o něj bude postaráno, že systém funguje a cesta je bezpečná. Když se pak dozvíte, že se autobus převrátil nebo havaroval, váš svět se na moment zastaví.
Tady nejde o statistiku
Média dnes píší o „zraněných dětech“ a „zásahu složek IZS“. Jsou to věcné, nutné popisky. Ale za každým těmi slovy si představte tu scénu: křik, šok, zmatek, paniku malých dětí, které jen před chvílí řešily, jestli si zapomněly ručník.
Záchranáři, kteří na místo dorazili, jsou profesionálové. Museli během vteřin přepnout do režimu, kdy se neřeší jen fyzická zranění, ale i ten obrovský psychický šok, který si ty děti ponesou v sobě možná roky. Je to neuvěřitelně těžká práce, za kterou jim patří obrovský dík, i když v tu chvíli o nějakém „díku“ nikdo z přítomných nepřemýšlí.
Co si z toho odnést?
Jakmile opadne ten největší adrenalin a zranění se začnou hojit, přijdou na řadu otázky. Budeme hledat viníka, budeme řešit technický stav autobusu a únavu řidiče. To je nutné, aby se to už nikdy neopakovalo. Ale dnešek je především o té křehkosti.
Uvědomujeme si, jak málo stačí. Stačí jedna chybná reakce na silnici, jedna nešťastná náhoda a všechno, na čem nám záleží, je v ohrožení.
Dnešek je dnem, kdy bychom se měli zastavit a být vděční za každé „mami, už jsem doma“. Je to připomínka toho, že nic není samozřejmé. A pro ty děti, které dnes zažily něco, co by žádné dítě zažít nemělo, můžeme jen doufat v co nejrychlejší uzdravení – nejen to fyzické, ale i to na duši.
Myslím na všechny rodiče, kteří dnes místo vyzvedávání dětí po plavání trávili čas v šoku a čekání na zprávy. Byla to jejich nejhorší noční můra, která se stala realitou.
Zdroj: TN.cz
