Článek
Ostrovy českého jazyka
Představte si, že jdete ranní mlhou, mezi sady voní švestky a z dálky se ozývá kohout. V Banátu, kopcovitém kraji nedaleko Dunaje, žijí lidé, kteří si i po staletích uchovali český jazyk, zvyky a víru.
Domky jsou nízké, bílé, s modrými okenicemi. Na zápraží sedí starší paní, která vás přivítá češtinou, jakou byste slyšeli spíš od babičky z filmu pro pamětníky. Vzduch voní senem a dřevem. A ten klid… ten byste mohli krájet nožem.
Šest českých vesnic v Rumunsku
V Banátu dodnes stojí šest původních českých osad: Gerník, Svatá Helena, Eibenthal, Rovensko, Bígr a Šumice. Každá má svůj příběh, ale všechny spojuje stejný jazyk a přirozená srdečnost lidí.
Ve Svaté Heleně mě zaujala hospoda s nápisem „Ubytování, pálenka, med“. Všichni se tu znají jménem a když přijede návštěvník, je to malá událost. V neděli se lidé oblékají do krojů, jdou na mši a odpoledne posedí u piva. Nic velkolepého, ale opravdové.
Kořeny z Čech
Češi sem přišli už na začátku 19. století, když rakouská monarchie podporovala osidlování pohraničí. Přivezli si jazyk, víru, řemesla a písně. Dvě století izolace je udržela v čase, zatímco zbytek Evropy spěchal dopředu.
Dnes tu žije jen několik tisíc lidí, většinou starších. Mladí často odcházejí do měst, ale vracejí se na slavnosti, poutě a prázdniny. Tradice drží i školy, kde se stále učí česky.
Místo, kde se mluví srdcem
Banát není muzeum ani skanzen. Život tu tepe — jen jiným rytmem. Mobilní signál sice občas vypadne, ale rozhovory u stolu běží dál. Lidé mají málo, ale působí šťastně.
Když jsem odjížděl, napadlo mě, že domov není jen místo, kde jsme se narodili. Je to jazyk, kterým přemýšlíme, a lidé, kteří ho s námi sdílejí. A ten v Banátu pořád žije.
Zdroje
- Banat.cz – přehled českých vesnic a historie.
- Wikipedia: Czechs of Romania – údaje o obyvatelstvu a původu.
- Studie o české menšině v Banátu (Scindeks, ResearchGate).
- Velvyslanectví ČR v Bukurešti – materiály o 200. výročí příchodu Čechů.
- Council of Europe – údaje o výuce češtiny a ochraně menšin.
