Článek
Jistě, ona se svým manželem už dvě děti má a dle jejích slov, nevím co je opravdový život, dokud nemám dítě.
Jenže pokud na to pohlédnu mou optikou, nejsem si zcela jistá, že narodit se je nějaká extra výhra. Život se skládá především z každodenních problémů, stresu, různých výzev a ne vždy zrovna příjemných situací. A těch několik šťastných momentů, kterých je opravdu málo, dle mého názoru jednoduše nedokáže vyvážit zdravotní, rodinné, partnerské a pracovní peripetie a finanční problémy. Doopravdy - během 33 let, co jsem na světě, jsem nepřišla na to, co je na životě tak skvělého. Člověk se po narození během prvních let učí mluvit, chodit, číst, psát a počítat. Zhruba do 20 až 25 let se vzdělává. Pak se zapojí do pracovního procesu, během kterého odevzdává nemalé daně cca 40 let, načež se začnou hlásit všelijaké zdravotní potíže a neduhy. A po 70.roce života, kdy už rodiče, prarodiče i většina příbuzných, kamarádů a přátel zemřela a člověk je již víceméně jen osamocen a odkopnut na druhou kolej, začíná chřadnout a zapomínat vše, co se během předchozích let naučil a prožil, v lepším případě dožívá doma, ve známém prostředí, v horším případě v nemocnici nebo v některém z hospiců.
Takže se ptám - jaký smysl má tento krysí závod..? Kdybych tehdy měla tu možnost rozhodnout se, zda se narodit či nikoliv, osobně bych se raději rozhodla pro neexistenci.
