Článek
Dvě ženy, dvě těla, dvě tajemství
Andrea (32) už od puberty věděla, že je „jiná“. Zatímco její kamarádky si stěžovaly, že při sexu potřebují gel, ona se cítila trapně, protože byla vlhká jen při pomyšlení na dotek. Někdy to šlo až za hranici komfortu – kalhotky musela měnit i třikrát denně, často ji trápily opruzeniny a zlobila se na své tělo, že ji „zrazuje“ i ve chvílích, kdy si nepřipadala vzrušená.
Naopak Marcela (41) si prošla peklem. Po porodu a hormonálních změnách začala trpět vaginální suchostí. Nejdřív to ignorovala. Pak začalo pálení, štípání, a nakonec i bolestivý sex. Místo potěšení přišla úzkost. Lubrikační gely jí pomáhaly jen částečně, a navíc jí připomínaly, že její tělo přestává fungovat „normálně“.
Jedna se stydí, druhá se bojí
Zní to jako paradox: Andrea má „moc“ a Marcela „málo“. A přesto obě cítí stud. Andrea si připadala příliš „živočišná“, Marcela zase „neženská“. Obě čelily nepochopení – partneři to nechápali, gynekologové zlehčovali a okolí mělo jasno: „To jsou ženské věci, o tom se nemluví.“
Andrea se bála, že bude považovaná za „nemravnou“, a Marcela měla strach, že je navždy „rozbitá“. Intimita se v jejich životě proměnila v minové pole – jak fyzicky, tak psychicky.
Tělo není nepřítel
Zatímco společnost má často jasnou představu o tom, co je „normální“, realita ženského těla je mnohem pestřejší. Vaginální lubrikace je ovlivněna desítkami faktorů – hormony, stresem, fází cyklu, věkem, ale i psychickým nastavením. A hlavně: každá žena je jiná. Co je pro jednu extrém, je pro druhou standard.
Andrea dnes používá jemné menstruační vložky každý den a změnila i spodní prádlo na přírodní materiály. Přijala své tělo jako součást sebe, ne jako problém. Marcela prošla konzultacemi s gynekologem, vyzkoušela estrogenové krémy i přírodní zvlhčovače a hlavně – začala o tom mluvit. S partnerem, s kamarádkami i sama se sebou.
Nejsi vadná. Jsi jiná. A to je v pořádku
Ženské tělo není stroj, který má fungovat podle tabulek. Ať už tě trápí nadměrná vlhkost nebo bolestivá suchost, nejdůležitější je – neřešit to potichu a sama. To, co se v tichosti mění v ostudu, se dá změnit v úlevu, pokud se o tom začne mluvit.
Není to o tom, být „správně vlhká“. Je to o tom, cítit se dobře ve vlastním těle. A vědět, že nejsi jediná.
Co na to partneři?
Udivující je, že pro některé partnery byla „přemíra“ vlhkosti větší problém než samotná suchost. Andrea vzpomíná, že jeden z jejích partnerů se po sexu cítil doslova „poníženě“. „Řekl mi, že jsem jako z porna. Že to není normální. A že ho to spíš znejistělo,“ popisuje. Jiný si to naopak užíval – ale zneužil to jako důkaz, že „je nejlepší milenec všech dob“.
U Marcely byl začátek jiný. První pokus o sex po dlouhé době skončil bolestí a pláčem. „Cítila jsem se jako tělo bez života. A on? Utekl do práce. Ne proto, že by nechtěl být se mnou, ale nevěděl, co říct.“
U obou žen hrála klíčovou roli otevřená komunikace. A také empatie partnera, který pochopil, že vlhkost není měřítkem touhy – a suchost není odmítnutí.
Zdroje:
webmd - vaginal dryness causes moisturizing treatments
healthline - vaginal wetness
medicalnewstoday - vaginal dryness
