Článek
Přistihla jsem manžela s jeho matkou. Ne, nespali spolu. Ale kojila ho. A to mu bylo 34 let…
Když si myslíte, že už vás v životě nic nepřekvapí…
Věřila jsem, že mě po deseti letech manželství už nic nepoloží. S Adamem jsme byli partneři, přátelé, tým. Dvě děti, hypotéka, společné víkendy, dovolené u moře. Jenže pak začal být… jiný. Zamlklý, podrážděný, utíkal do „práce“.
Jednoho dne jsem se rozhodla udělat mu radost. Skončila jsem dřív, koupila víno a jela domů. Těšila jsem se, že si večer užijeme jen my dva. Když jsem přišla, bylo v domě ticho – zvláštní ticho. A pak jsem uslyšela to mlaskání. A šeptání z ložnice.
Otevřela jsem dveře. A pak se mi obrátil svět.
Ležel jí na klíně. A sál jí prso. Vážně.
Můj manžel. Třicetiletý, plnovous, vysoký jak almara. Ležel v posteli, s hlavou položenou v klíně své matky – Moniky. Měla vyhrnuté tričko a on jí sál prso jako novorozenec. A ona ho hladila po vlasech. „Můj malý Matýsku…“
V tu chvíli jsem měla dvě možnosti: křičet, nebo odejít. Ale udělala jsem třetí věc. Zůstala jsem. V šoku. V naprosté otupělosti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Co přišlo, mě dorazilo.
A pak začali vysvětlovat. A bylo to ještě horší.
„Terezo, není to tak, jak si myslíš,“ začal Adam. „Tohle je něco, co mi vždycky pomáhalo. Když jsem byl malý, Monika mě takhle uklidňovala. A teď, když mám tolik stresu…“
„To je naše věc,“ skočila mu do řeči Monika. „Ty to nemůžeš chápat. Kojení je pouto. Léčivé pouto.“
Nevěděla jsem, jestli brečet, smát se nebo je vyhodit oba oknem. Místo toho jsem vzala telefon a udělala fotku. A odešla. Tiše. Se dvěma dětmi a plánem nikdy se nevrátit.
Někdy zjistíš, že partner není tvůj. Ale že nikdy nebyl nikoho jiného než maminky.
Adam mi párkrát psal. Pak přestal. Dnes vím, že žije s Monikou. Ne jako partneři, ale pořád spolu. On už jinak neumí. A já? Mám nový život. Bez terapií s bradavko
