Článek
Upřímně – když jsem o swingers párty dřív slyšela, představila jsem si nahromaděná těla, chaos a možná i trochu bizarní scény. Byla jsem přesvědčená, že to není nic pro mě. Jenže jednoho večera, po dlouhém rozhovoru s partnerem a taky po sklence vína, jsem souhlasila: půjdeme to zkusit. Ne z touhy po cizích mužích, ale ze zvědavosti, co se tam vlastně odehrává.
Srdce mi bušilo, když jsme se blížili k nenápadným dveřím klubu. V hlavě mi běželo tisíc scénářů, ale realita byla úplně jiná.
Místo divoké orgie nás přivítala recepce, kde vládla atmosféra spíš jako v decentním baru. Žádný šok, žádná okamžitá nahota – lidé v elegantních šatech a košilích, smích, koktejly v rukou. Bylo to překvapivě civilní.
Pravidla nám vysvětlila hned na začátku: nejdůležitější je respekt a možnost kdykoli říct „ne“. Tenhle princip mi dodal klid – nebyla jsem jen někdo, kdo se ocitl ve víru událostí, ale měla jsem kontrolu.
Seděli jsme s partnerem u baru, sledovali lidi kolem a postupně se zapojovali do rozhovorů. Nikdo nebyl dotěrný. Naopak, lidé byli uvolnění, zvídaví a překvapivě normální. Kdybych nevěděla, kde jsem, myslela bych si, že jsme na společenském večírku.
Po čase se atmosféra proměnila. Hudba ztichla, světla se ztlumila a hosté se začali přesouvat do menších, intimnějších místností. Nervozita se mi mísila s adrenalinem. Rozhodla jsem se nakouknout.
Bylo fascinující sledovat páry i jednotlivce, jak si užívají podle svého. Někdo diskrétně za závěsem, jiní naprosto otevřeně. Překvapilo mě, že to nebylo vulgární, ale spíš osvobozující. Lidé tu odhodili stud i společenské masky – a já jsem to najednou chápala.
Nebylo nutné se zapojit, stačilo pozorovat. Ale už jen to samotné sledování mě nabíjelo energií a zvláštní jistotou, že lidská touha má tisíc podob.
Stejně mi to nedalo a nechala jsem si protáhnout každou svoji skulinku a musím říct, že to byla jízda. Jeden pán měl takovou výbavu, že když do mě pronikl jeho mohutný žalud vyjekla jsem vzrušením. Měla jsem pocit, že ho ze mne nevytáhne jak byl mohutný, vždy když ho vytahoval bylo to jako když otevíráte šampus.
Když jsme odcházeli, cítila jsem se paradoxně lehčí, ale vytahanější. Swingers párty pro mě nebyla jen o sexu, ale o svobodě, důvěře a odvaze vyjít ze své komfortní zóny. Neříkám, že je to pro každého, ale pro mě to bylo osvobozující.
Zjistila jsem, že hranice si nastavujeme samy – a někdy je zdravé je aspoň na chvíli posunout. V hlavě mi utkvěla jedna myšlenka: swingers klub není hříšné doupě, ale spíš zrcadlo našich fantazií. A záleží jen na nás, co v něm uvidíme.
