Hlavní obsah

Ohla jsem se do kufru bez kalhotek. Jeho tepláky se napnuly a já se neudržela

Foto: freeman_studio , Freepik

Pozadí

Mobil zapadl v autě, já byla doma v mini a bez spodního prádla. Seběhla jsem do garáže a tam… soused, který stál přímo za mnou. Co se stalo dál, bych si nikdy netroufla ani představit.

Článek

Jen jsem hledala mobil. Ale skončilo to hodně jinak…

Byla jsem doma, čekala jsem návštěvu. Vlasy rozpuštěné, lehká vůně, pohodlné tričko a moje oblíbená domácí mini. Bez kalhotek. Proč taky, byla jsem sama a chtěla jsem se cítit žensky. Když mi ale došlo, že jsem si nechala mobil v autě, seběhla jsem dolů do garáží – jen v tom, co jsem měla na sobě. Rychle tam a zpět, nikoho nepotkám, říkala jsem si.

Když jsem se ohnula do kufru, mobil se samozřejmě zakutálel někam hluboko. Lezla jsem dovnitř víc a víc… a v tu chvíli jsem za sebou uslyšela kroky. Stál tam Mirek, soused z vedlejšího vchodu. Milý, tichý, postarší, ale s charismatem, které si uvědomíte až ve chvíli, kdy vám stojí těsně za zády.

Podíval se na mě, jak jsem ohnutá přes kufr, a s lehkým pobavením řekl:
„Nepotřebujete pomoc, slečno?“

Když jsem se zvedla, náhodou – nebo spíš osudově – jsem se mu jemně otřela bokem o tepláky. A v tu chvíli jsem si všimla, že se něco napíná. A dost výrazně. Podívala jsem se mu do očí, usmála se a řekla:

„Spíš vy potřebujete pomoc… že?“

Čekala jsem, že se zasměje, otočí, uteče jako pán v letech. Ale on řekl klidně a naprosto vážně:
„Jo. Potřebuju. A fakt hned.“

Tepláky, ticho a to, co jsem nečekala

Byla jsem tak zaskočená jeho reakcí, až mě to vzrušilo. Ruce jsem měla najednou neklidné, dech zrychlený. Nevím, co mě posedlo, ale udělala jsem to.
Strčila jsem ruku do jeho tepláků. Bez ptaní. Bez váhání. A to, co jsem tam nahmátla, mě šokovalo.

Ne, že by byl ohromující velikostí (i když… možná trochu). Spíš ta tvrdost, to napětí, ta tichá prosba o dotek. Stál jako přimražený, ale nezastavil mě. Naopak. Přitáhl mě blíž, jako by i on překročil nějakou hranici.

Kdyby se v tu chvíli spustil alarm, asi bych ho neslyšela. Měla jsem v hlavě jen to, že tohle je ta nejbláznivější situace, jakou jsem kdy zažila. Mezi auty. V domácí mini. Bez kalhotek. Se sousedem, kterého jsem považovala za nudného, a který mi teď bral dech.

A co bylo dál?

Neřeknu ti všechno. Některé věci zůstávají v garáži. Ale můžu ti říct, že když jsme jeli výtahem nahoru, oba jsme mlčeli. A v jeho očích bylo něco, co tam nikdy předtím nebylo. Možná respekt. Možná touha. Možná… pozvání k repete.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz