Článek
Pozvat někoho třetího? To přece dělají jen ve filmech…
Když mi bylo dvacet pět, byla jsem ve vztahu, o kterém by okolí řeklo, že funguje. Měli jsme stabilitu, smáli jsme se, cestovali, měli jsme i dobrý sex. Ale… něco chybělo. Občas jsme si pohrávali s fantazií, že bychom zkusili trojku. Říkali jsme to s úsměvem, jako že haha, ale ten nápad se mezi námi pomalu zabydlel. A jak to tak bývá – jednoho večera, sklenka vína, trochu odvahy… a už jsem psala kamarádce z dřívějška, která se mi vždycky líbila. Souhlasila překvapivě rychle. Najednou se z fantazie stal reálný plán.
Ta noc, kdy jsme přestali být jen dva
Byla krásná. Chytrá. Smála se a měla v sobě lehkost, kterou jsem v sobě ten večer zoufale postrádala. Hráli jsme si všichni tři, opatrně, s respektem. Doteky, smích, žádná tlačenka. Připadala jsem si, jako kdybych koukala na film, jehož jsem součástí. V jednu chvíli jsem byla vzrušená jako nikdy. Ale v další mě bodlo něco hluboko pod hrudní kostí – když se na sebe podívali. Ti dva. Jakoby na chvíli zapomněli, že jsem tam.
To bodnutí se mi zarylo pod kůži. Ještě jsem se smála, hrála hru, ale uvnitř jsem najednou věděla, že už nic nebude jako dřív.
Druhý den ráno bylo ticho
Kamarádka odešla brzy, usmála se, objala mě a odešla s tím, že to bylo „krásné“. A já seděla v kuchyni s hrnkem kávy, zatímco můj přítel koukal do stolu.
Nikdo neřekl nic zraňujícího. Jen ticho. A ticho někdy bolí víc než hádka.
Za pár dní jsme se pohádali. Ne o ní. Ale o úplných banalitách – kdo koupí mléko, kdo zase zapomněl vyhodit koš. Byl to výbuch, který neměl s mlékem nic společného. Byla to tichá žárlivost, nepojmenovaná nejistota, pocit, že jsme si dovolili něco, na co jsme ve skutečnosti nebyli připravení.
Rozešli jsme se o dva měsíce později. Nebo spíš – rozpadli jsme se. Pomalu, tichounce. Jako když někdo zhasne světlo a oba už ví, že je konec, jen to ještě nevyslovili nahlas.
Takže lituju?
Ne. A ano.
Nelituju, že jsme to zkusili. Nelituju toho večera. Nelituju ani toho, že jsem mu řekla, co bych chtěla. Ale lituju, že jsme si před tím neřekli proč. Že jsme si nepřiznali, že hledáme jiskru, která už nebyla mezi námi, ale někde jinde. Mysleli jsme, že přidání třetí osoby náš vztah okoření. Jenže když už vaříte z vyčpělých surovin, žádné koření to nezachrání.
Trojka není špatná věc. Ale není to hračka. A není to řešení.
Dnes? Dnes už vím, že pokud se do toho někdy pustím znovu, bude to se všemi kartami na stole. Bez iluzí, bez očekávání, bez snahy zachraňovat něco, co už ve skutečnosti dávno skončilo.
Zdroje:
cosmopolitan - what happens after threesome
womenshealthmag - threesome rules couples
