Článek
Skryté jedy v kalhotkách: Co vám výrobci neřeknou
Nosíme je každý den. Dáváme si je na nejcitlivější části těla, důvěřujeme jim, že nás ochrání, udrží v suchu a pohodlí. Jenže realita je mnohem temnější. Pod sexy krajkou, jemnou bavlnou i funkčním materiálem se mohou skrývat látky, které nemají v kontaktu s lidským tělem co dělat. Toxické chemikálie ve spodním prádle už nejsou jen strašákem ekologů – jsou realitou, kterou potvrzují vědci i nezávislé testy. A není to jen o vyrážkách. Mluvíme o látkách, které narušují hormonální rovnováhu, oslabují imunitu a v některých případech mohou zvyšovat i riziko rakoviny.
Opravdu chceme nosit věčné chemikálie?
Jedním z největších strašáků posledních let jsou PFAS – takzvané „věčné chemikálie“. Najdeme je třeba v nepromokavých menstruačních kalhotkách nebo sportovním prádle. Proč? Protože odpuzují vodu, pot i skvrny. Jenže co odpuzuje nečistotu, může bohužel pronikat i do kůže. A s tělem pak zůstává dlouhé roky. PFAS se totiž nerozkládají, hromadí se v organismu a podle studií mohou narušit hormonální systém, poškodit játra nebo imunitu. U žen se mluví i o snížení plodnosti. Přesto tyto látky najdeme i v produktech, které se tváří jako ekologické. O bezpečnosti si tak často můžeme nechat jen zdát.
Formaldehyd a další lahůdky
Pak je tu formaldehyd – známý třeba z biologie jako konzervační látka. V prádle se používá proto, aby se nemačkalo nebo neplesnivělo. Jenže formaldehyd je karcinogen. Při kontaktu s pokožkou může vyvolat podráždění, svědění, nebo alergické reakce. Nejhůř jsou na tom samozřejmě citlivá místa, a ta se spodním prádlem dotýkají pořád. Když prádlo silně zapáchá chemicky i po vyprání, je to často právě kvůli němu.
A co barviva? Některé odstíny, zvlášť ty syté a tmavé, mohou obsahovat azobarviva – látky, které se v těle rozkládají na potenciálně rakovinotvorné aminy. A do toho těžké kovy. Ano, v krajkových tangách i bavlněných kalhotkách byl při testech odhalen nikl, kadmium, dokonce i olovo nebo arzen. Není to standard, ale ani výjimka. A rozhodně to není něco, co bychom chtěly mít na kůži.
Jak se tohle může prodávat?
Možná si říkáte – tohle přece musí být regulované. Jenže realita je jinde. Většina prádla se vyrábí mimo EU, v zemích, kde jsou pravidla volnější, a kontrola dovozu je spíš symbolická. Výrobci tak používají levnější – ale toxičtější – látky. A než se dostanou do našeho šatníku, nikdo pořádně nezjistí, co v nich skutečně je. Výjimkou nejsou ani známé značky. V minulosti se v USA řešila hromadná žaloba na výrobce menstruačního prádla – kvůli vysokému obsahu PFAS. A prohrál.
Co s tím?
Nejlepší obranou je informovanost. Nové prádlo vždy vyperte, ideálně dvakrát. Sledujte certifikace jako OEKO-TEX nebo GOTS, které hlídají obsah škodlivin. Dávejte přednost přírodním materiálům, ideálně z bio produkce. A buďte skeptické k ultra levnému prádlu z e-shopů bez informací. Věci, které nosíme nejblíž tělu, si zaslouží víc než jen líbivý design a nízkou cenu.
Zdroje:
