Článek
Monogamie není pro každého. A možná to ani nikdy nebyla
Pamatujete si ještě na tu představu, že ideální vztah tvoří dva lidé, kteří se milují, jsou si věrní a všechno ostatní si vystačí nechat doma? Pro někoho je to stále samozřejmost, ale čím dál víc lidí se dívá na vztahy jinak. A nejde jen o výstřednosti nebo výkřiky proti tradici. Nové výzkumy a zkušenosti lidí ukazují, že život nemusí být šťastný jen v jedné posteli a s jedním partnerem.
Jedna láska? Proč ne. Ale proč jen jedna?
Nedávná rozsáhlá studie sledovala desítky tisíc lidí z různých koutů světa – od USA po Evropu – a zaměřila se na jejich partnerský život. Výsledky? Lidé žijící v otevřených nebo polyamorních vztazích nebyli nešťastní, jak by si mnozí mysleli. Naopak. Často uváděli, že jsou spokojení, mají více důvěry ve vztahu a dokonce lepší sex. Nešlo o žádné výstřelky – jen o jiné nastavení hranic a komunikace.
Je to logické. Pokud si partneři otevřeně řeknou, co jim ve vztahu chybí, co je přitahuje, co chtějí nebo nechtějí, není to selhání. Je to odvaha. Mnozí se naopak dusí v klasických monogamních vztazích, kde se o touhách nemluví, kde se „nevěrnost“ stane až ve chvíli, kdy už je pozdě.
Proč otevřené vztahy fungují – když fungují
Ne, nemonogamie není lékem na všechno. Otevřený vztah neznamená jen volnost a dobrodružství. Je to především dohoda. Spousta pravidel, jasných hranic a neustálé mluvení o tom, co je každému příjemné a co už ne. Ale právě tahle komunikace bývá tím, co v klasických vztazích často chybí. V otevřených vztazích se na upřímnost zkrátka nehraje – tam je podmínkou přežití.
A co žárlivost? Ano, ta tam je. Ale neznamená automaticky konec. Spíš výzvu, kterou se partneři snaží zvládnout společně. Místo toho, aby něco skrývali, se učí chápat své emoce a reagovat na ně otevřeně.
Mýty, které je na čase opustit
Pořád kolem nás přežívá přesvědčení, že pravá láska znamená „jen jeden člověk na celý život“. Že když někoho milujete, nechcete už nikoho jiného. Ale život není pohádka a lidé nejsou roboti. Přitažlivost, zvědavost, touha – to všechno je přirozené a nemusí to nutně znamenat konec vztahu. Právě naopak. Může to být začátek hlubšího pochopení a blízkosti, která nevzniká z vlastnictví, ale ze svobody.
Tak co s tím?
Nejde o to přesvědčovat každého, že má opustit monogamii. Nejde o to tvrdit, že otevřené vztahy jsou lepší. Ale možná je čas přestat věřit, že existuje jen jedna „správná“ forma lásky. Důležité není, kolik lidí ve vztahu je. Důležité je, kolik upřímnosti a respektu mezi nimi proudí.
Každý vztah je jiný. A každý pár má právo nastavit si ho tak, aby jim vyhovoval. Jestli to znamená být celý život jen s jedním člověkem – skvělé. A pokud to znamená žít jinak – je to taky v pořádku. Hlavní je, aby to nebyla lež.
Zdroje:
