Článek
„Miláčku, dneska ne. Jsem úplně vyřízená.“
Věta, která dokáže ukončit večer dřív, než se pořádně rozjede. Jenže představte si jiný scénář: žádné přemlouvání, žádná uražená tvář. Partner jen nabídne, že vás obejme, a oba víte, že tím nic dalšího neslibujete. Povídáte si, smějete se a třeba se po chvíli dostaví i chuť na intimitu. Anebo ne. Obojí je v pořádku.
Právě tady se skrývá něco, co se v debatách o sexu často přehlíží. Touha totiž nemá u všech lidí stejný začátek.
Když filmy lžou o vášni
Ve filmech to bývá jasné. Dva lidé se na sebe podívají a okamžitě vědí, co bude následovat. Žádné plánování, žádná únava, žádné děti za dveřmi.
Jenže skutečný život má úplně jiný scénář. Člověk se vrací z práce, v hlavě mu běží seznam úkolů a tělo přepíná spíš do režimu „chci klid“ než „chci vášeň“.
Pokud se pak sexuální touha nedostaví sama od sebe, snadno získáme pocit, že něco nefunguje. S námi, s partnerem nebo s celým vztahem.
Odborníci ale dlouhodobě upozorňují, že spontánní chuť není jediným možným začátkem sexuálního prožitku.
Touha, která se probouzí postupně
Sexuoložka Rosemary Basson popsala model ženské sexuální reakce, v němž nemusí být prvním krokem spontánní touha. Někteří lidé mohou začínat spíš z neutrálního rozpoložení: mají zájem o blízkost, chtějí si s partnerem užít příjemný čas a případná sexuální touha se objeví až později.
Pro takový průběh se používá označení responzivní touha.
To není povinnost „dát sexu šanci“, když se vám nechce. Je to pouze vysvětlení, proč někteří lidé nezažívají touhu jako náhlý impuls, ale spíše jako reakci na příjemné okolnosti.
A také proč mohou dva lidé, kteří se milují, potřebovat pro naladění odlišné podmínky.
Co má společného libido s neumytým nádobím?
Někdy překvapivě hodně. Ne proto, že by myčka byla afrodiziakum, ale protože sexuální prožívání neexistuje odděleně od běžného života.
Pokud jeden z partnerů celý večer řeší děti, úklid a organizaci dalšího dne, nemusí mít kapacitu přepnout během pár vteřin do intimní nálady.
Stres, únava, vztahové napětí nebo nedostatek soukromí mohou ovlivňovat, jak se člověk cítí. Stejně tak mohou hrát roli léky, hormonální změny a zdravotní stav.
Jednoduchá rada „prostě se uvolni“ proto většinou nic nevyřeší. Mnohem užitečnější bývá zeptat se, co by oběma skutečně pomohlo cítit se dobře.
Největší zabiják? Pocit, že něco musíte
Tady je důležitá hranice. Zjištění, že touha může přicházet postupně, rozhodně není argument, proč by měl někdo přistoupit na sex, který nechce.
Pokud je dotek příjemný, můžete u něj zůstat. Pokud se chuť nedostaví, nemusí následovat nic dalšího. A pokud vám není příjemné ani mazlení, máte plné právo odmítnout i to.
Právě možnost bez výčitek říct ne může pomoci zachovat blízkost. Když se totiž každý polibek automaticky mění v požadavek na sex, člověk se někdy začne vyhýbat i obyčejné něze.
Zkusit můžete něco méně dramatického než nové prádlo
Místo velkolepého plánu na „dokonalý romantický večer“ zkuste deset minut, kdy spolu nebudete řešit domácnost ani telefony. Ptejte se jeden druhého, co vám bylo přes den příjemné. Nebo si jen sedněte vedle sebe.
Není nutné očekávat, že z toho bude sex. Cílem je znovu vytvořit prostor pro dobrovolnou blízkost, ne odškrtávat další položku ze seznamu.
Některým párům může vyhovovat domluvit si čas na intimitu předem. Jiným pomáhá větší spontánnost. Jedno univerzální pravidlo neexistuje.
A pokud se chuť dlouhodobě změnila, způsobuje vám trápení nebo se přidává bolest, stojí za to probrat situaci s lékařem či kvalifikovaným sexuologem.
Co když se chuť nedostaví vůbec?
Pak se nic neděje. Není to selhání večera ani důkaz, že vztah skončil.
Sexuální touha není tlačítko, které stačí zmáčknout. A někdy je pro vztah cennější vědomí, že se můžete obejmout bez dalších očekávání, než další pokus naplnit představu, jak by měl vypadat správný milostný život.
Možná je tedy na čase přestat se ptát „Proč nemám chuť hned?“ a začít se ptát „V jakých chvílích je mi s partnerem opravdu dobře?“
Zdroj:
pubmed.ncbi.nlm / Sexual Desire Discrepancy
