Článek
Je samozřejmě smutné, když lidé protestují tímto způsobem a je povinností každého, kdo se o něčím úmyslu spáchat sebevraždu dozví, nahlásit to složkám záchranného systému, ale zabránit tomu zcela nelze a bylo by to i nemorální. Ano, je tu síto ochrany člověka před sebou samým, aby nekonal v afektu, pod silnými okamžitými emocemi či pod vlivem psychické nemoci, ale pokud už se tak někdo rozhodne, zabránit mu v tom dlouhodobě nejde. Je zakázáno lidi k sebevraždě navádět, ale není zakázáno vyjádřit obdiv, když někdo obětuje svůj život altruisticky a věří, že jeho apel na morálnější vývoj společnosti bude vyslyšen alespoň tou její částí, která naše směrování řídí a měla by nás reprezentovat a naslouchat nám.
Jenže když už se to stane i přes všechny naše prosby, aby zejména děti a mladí lidé tento protest poslední instance nevyužili, neupalovali se a neobětovali svůj život pro naivní ideu, že díky jejich oběti lidstvo něco pochopí, snažíme se to jako společnost tutlat, marginalizovat a snižovat význam takové oběti. Snažíme se označit hrdinu za zbabělce, za osobu psychicky narušenou, relativizovat a zpochybňovat její motivace a odmítat ji jako příliš radikální. To vše v zájmu zabránění nápodoby ostatními a také proto, aby se žádné společenské změny činit nemusely - status quo totiž většině vyhovuje nebo alespoň nevadí.
Je to samozřejmé a logické - bojíme se o naše blízké a nikdo nechce, aby právě jeho dítě zemřelo a už vůbec ne tak strašlivou smrtí jako třeba Jan Palach - bez ohledu na to, jak vznešené by byly jeho motivace. A společnost také nechce, aby někdo byl jejím svědomím a rušil její bezstarostný banket svým bolestným křikem - to by úplně pokazilo náladu. Ne - takovou událost je třeba ve jménu ochrany našich dětí ututlat, nikoliv vysvětlit. A že jim tu dáváme za vzor nějakého Palacha nebo Zajíce? No jo - ale to byla přece jiná doba - to na tom banketu tančili jiní - teď už je všechno v pořádku, máme se dobře, je demokracie (nebo tedy oligokracie) a kdo se nesměje a netančí a sebevraždí se, ten je prostě magor - magor, kterého by dříve pohřbili u zdi hřbitova a všichni by měli právo jej urážet.
Život si přece nikdo nedal, tak nemá právo si ho brát! Když vám někdo vloží do úst něco nechutného, musíte to poslušně požvýkat a spolknout - nemůžete mu to plivnout do obličeje a poslat jej někam - to by se mohl urazit! No - dnes už vás alespoň milostivě proženou kremací a tu urničku s nadrcenými kostmi, které v peci neshoří (ne - opravdu to není popel), by měli příbuzní rozprášit nejlépe na loučce - tam je to anonymní. Pomníček se moc nedoporučuje, vždyť to byl sebevrah a tedy zbabělec, který odmítal držet s námi basu a toho hnusu tady na Zemi se dál účastnit a vypít si svůj kalich hořkosti až do dna jako my ostatní.
Nikdo mrtvým nenaslouchá - jsou mrtví a banket pokračuje. Hlavně, aby se nikdo nepokoušel je napodobovat a kazit tak dobrou náladu. Po každém medializovaném sebeupálení se na Václaváku sice nastává období, kdy se obětuje pár dalších lidí jinde, ale těm už se nevěnuje pozornost prakticky žádná a musí se to nějak nechat vyšumět. Nebudu vám tady citovat žádné zdroje - inteligentní čtenář je schopen si takové statistiky a dobové články dohledat (například případ Zdeňka Adamce v roce 2003 a následující vlny sebevražd, vůči které se ohradil Václav Klaus) a neinteligentnímu je to jedno.
Sebevražda je nemoderní a kdekoliv jinde než na Václaváku u muzea je v médiích prakticky nezajímavá a lidi si radši pustí detektivku o psychopatickém sériovém vrahovi, nechutný filmový horor plný mučení, krve a násilí nebo si zahrají na počítači nějakou extrémně brutální hru, kde ustřelují a trhají (v lepším případě démonům) hlavy a drtí lebky (kdysi to byla fajn legrace, když to ještě bylo pár pixelů dvěma řadami, ale čím reálněji to vypadá, čím víc téměř skutečného masa a krve se vám před očima míhá, tím častěji zamrzá úsměv na rtech těm, kdo chápou, co to asi dělá s mozkem diváka, který si na to postupně zvyká, chce víc a víc a stává se méně a méně empatický k utrpení těch "neznámých").
Jasně - je to jenom hra nebo film - lidé přece vždycky chtěli od svých vládců hlavně chléb a hry - pořádně krvavé hry! Ale zvykat mladé lidi na to, že kolem stříká krev a létají kusy těl - bez ohledu na to, komu patří - jak to může zůstat bez následků? I když většina lidí naštěstí nikdy nebude mít příležitost tuto otupělost využít v praxi, co těch pár, kteří ano? Co ti, kteří se díky tomuto „výcviku“ pro absenci přírodního instinktu nevolnosti ze smrti, masa a krve ve chvíli, kdy zabijí první skutečnou oběť nepozvrací, ale budou vesele pokračovat dál?
Samozřejmě ne každý hráč počítačových her bude jednou vraždit, ale na každém to zanechá malou stopu. Lidé se postupně naučí necítit nic přebytečného, pokud se to netýká přímo jich nebo jejich rodiny a zvyknou si na články a krvavé reportáže o válkách. Ztrácí empatii nejen k lidem žijícím v méně šťastných koutech světa, ze kterých třeba pochází oblečení, kterého mají plné skříně nebo ta elektronika, na které koukají na ty hrůzy. Ztrácí empatii i k svým blízkým a tak rádi si sami hrají přímo na střelce - hrdiny, vybavené arzenálem líbivých zbraní, kteří to kosí hlava - nehlava, ať už jsou v právu, nebo ne - o to tam přece ve skutečnosti nejde - je to hlavně vzrušení a zábava, tak jaképak moralizování, ne?
Ale pak přijde někdo, koho už simulace nebaví. Tenhle svět ho nudí, necítí už prakticky nic - možná jen stud za tenhle svět i za sebe, protože na internetu pořád o tom píšou, že tahle planeta je stejně v háji a že je to vina naší bezuzdné spotřeby a předchozích generací a tu poslední už žádná budoucnost nečeká. Nemusí to ani psát v dopise na rozloučenou - ten motiv - znechucení světem, jeho nespravedlností a bezohledností k lidem i přírodě - se přece poslední roky opakuje pořád dokola ve všech těch dopisech. A tak se rozhodne, že si tu hnusnou hru, kterou všichni hrají, zahraje doopravdy a bude ten největší king - o level výš než všichni ostatní.
Co si o něm budou myslet normální lidi, ho tolik nezajímá - ti jsou pro něj jen NPC - nehrající herní postavy - pro něj je důležité, co si o něm budou myslet ostatní „válečníci“, jako je on sám. To, že se o jeho odvaze zrealizovat to, o čem ostatní denně jenom sní u televize, monitoru počítače nebo herní konzole, bude psát po celém světě. Rambo, kterej to všem natřel! Pomsta světu, ať už mu ublížil čímkoliv. Nebo za to, že ho prostě jen nudil! Skóre, který jen tak někdo netrumfne!
Jo - to je podle něj to správný prásknutí za sebou dveřma - ten správnej final level jeho trapně jednoduchýho života, kterej žije s nesnesitelnou lehkostí „Muže z Honkongu“ unuděného k smrti a možná pár traumaty z dětství. Ti, kdo ho šikanovali, pořád do něčeho nutili a prudili - ti teď konečně uvidí, jak moc jej podceňovali - ti budou koukat, co je v něm ve skutečnosti za chlapáka! Že bude vraždit nevinné děti? Ale to přece lidi ve válkách dělají pořád! A on je ve své válce - partyzánské válce proti všem! Vedlejší oběti nejsou důležité - vždyť je v podstatě osvobodí od případného nudného a hnusného života, který by jinak museli prožít a pomstí se těm, kteří za to můžou, že se mu někdo posmíval nebo ho šikanoval: jejich rodičům, učitelům, politikům…
Palachovo sebeobětování jako morální příklad? To se člověku dneska každej vysměje, označí jej za blázna a zoufalce. Ale vzít s sebou pár nevinných zaručí zájem všech a vypadá to v televizi mnohem víc „cool“. Ani není potřeba vysvětlovat nějakou svoji ideologii - trapný moralizující dialogy už se dneska ve filmech a hrách moc nenosí - stačí opulentní akční scéna - rozpoutat teror - to zajistí pozornost každého!
Tak proto tu dnes máme sebevrahy střelce a ne Palachy - Palachové, pokládající životy tiše a pokorně, jsou důsledně uklizeni z veřejného prostoru. Za mrtvé nikdo nemluví. Ani za oběti střelce, které kdyby ještě mohly, kdyby nezemřely loni 3 dny před Štědrým dnem, možná by nám řekly, co by si skutečně přály k těm svým posledním Vánocům: „Udělejte sakra něco se světem - to, co se děje, není v pořádku…“
Ale banket jede dál - někteří si z něj jen na chvíli odskočí, udělají na novináře obličej jako smutný smajlík a zase se na něj vrátí - vždyť to bylo tak drahý a všichni se tak dobře baví - proč něco měnit - kolotoč se točí dál - a lidi přece umírají každý den…
("Mluvčí za mrtvé" je postava a pokračování knihy Enderova hra)
