Hlas z temnoty: Záhadný šotek ze Zaragozy

Bylo 15. listopadu 1934 a v bytě rodiny Palazónových ve druhém patře činžovního domu na ulici Gascón de Gotor v Zaragoze panoval běžný ruch. Mladá služka Pascuala Alcocerová právě rozdělala oheň v kamnech a pustila se do přípravy večeře, když se stalo něco děsivého. Zpoza litinových dvířek se ozval výkřik: „Ne, to mě bolí!“

Služebná polekaně ucouvla a rozhlédla se. V místnosti byla sama. Když se po chvíli odvážila ke kamnům přiblížit, škodolibý hlas ji oslovil jménem a začal posměšně komentovat její práci. Vyděšená dívka vyběhla z kuchyně a křičela, že z kamen vychází lidský hlas.

Rodina si nejdřív myslela, že se Pascuala stala obětí sousedského žertu. Kamna byla napojena na společnou komínovou šachtu procházející celým domem, selský rozum tedy napovídal, že hlas přichází z jiného bytu. Palazónovi proto obešli své sousedy a vyptávali se, jestli si z nich někdo neudělal legraci, nikdo se však nepřiznal. Někteří ale tvrdili, že i oni v domě slýchávají zvláštní zvuky doprovázené zlověstným smíchem nebo výkřiky.

V následujících dnech do kuchyně Palazónových přicházeli zvědaví nájemníci, aby tajemný hlas zaslechli na vlastní uši. A ten se projevoval čím dál častěji. Někdy s přítomnými lidmi vtipkoval a ochotně jim odpovídal na otázky, jindy jim nadával a agresivně vyhrožoval. Zvláštní zájem projevoval o služebnou Pascualu. Často volal její jméno a požadoval, aby za ním chodila do kuchyně, což šestnáctiletou dívku velmi děsilo.

Zvěst o „hlasu z komína“ se roznesla po celém městě jako požár. Zatímco Palazónovi pořád věřili, že jde o hloupý vtip, mezi lidmi se začalo povídat, že zvuky má na svědomí „el duende“, což je španělský výraz pro skřítka či šotka. Venku před domem se shlukovali zvědavci v naději, že se jim strašidelný hlas podaří zaslechnout.

Brzy se kolem záhady rozvířila úplná mánie. Hloučky postávající před domem se rozrostly v davy lidí. O ukecaném „šotkovi ze Zaragozy“ psali ve španělském i zahraničním tisku, několikrát se například dostal na titulní stranu britského deníku The Times.

Zmatení Palazónovi si nevěděli rady. Situace pro ně začala být značně nepříjemná, a proto se rozhodli obrátit na policii. Policie zahájila vyšetřování přímo v kuchyni Palazónových, ale zdálo se, že jejich přítomnost šotka nijak nevyvedla z míry. Strážníci mu pokládali otázky, na které smysluplně a inteligentně odpovídal.

„Chceš peníze?“ zeptal se někdo.

„Ne,“ ozvalo se z kamen.

„Chceš práci?“

„Ne.“

„Tak kdo jsi a co vlastně chceš, člověče?“

„Nic,“ zněla odpověď. „Nejsem člověk.“

Když pak jeden z vyšetřovatelů přeměřoval otvor do komína, hlas ho prý posměšně uzemnil: „Nenamáhej se, měří přesně 15 centimetrů.“ Měření potvrdilo, že mluvil pravdu.

Svědkem šotkova řádění se stal i tehdy šestiletý Arturo Grijalba, syn majitele domu. Když svému otci v kuchyni Palazónových řekl, že už má toho šílenství kolem plné zuby, hlas promluvil přímo na něj: „Není to šílenství, maličký.“ Ještě o mnoho let později Grijalba vzpomínal, jak ho ten zážitek vyděsil a poznamenal na celý život.

Vyšetřovatelé si promluvili se všemi nájemníky, prohledali celý dům od sklepa až po střechu, ale nenašli žádnou stopu po vtipálkovi ani místo, kde by se mohl skrývat.

Mediální zájem o kauzu byl enormní. Barcelonská rozhlasová stanice dokonce chtěla ke kamnům instalovat mikrofony, k čemuž ale nedostala povolení. Zároveň sílil tlak na policii ze strany státních úřadů i veřejnosti, aby záležitost vyřešila. Sám guvernér Zaragozy vyhlásil na případ přísné informační embargo a tlačil na policii, aby co nejrychleji našla vysvětlení.

Kromě jiných odborníků byl k vyšetřování přizván i uznávaný psychiatr Joaquín Gimeno Riera. Ten po rozhovorech s Palazónovými a služebnou Alcocerovou označil za původkyni hlasu právě Alcocerovou. Dívka podle něj trpěla hysterií a v jistých chvílích nevědomky využívala schopnost břichomluvectví. Vyšetřovatelé odvedli Alcocerovou z domu pryč, aby hypotézu ověřili, nicméně hlas promlouval i během její nepřítomnosti.

Policisté nakonec s pomocí armády celou budovu evakuovali a znovu ji prohledali. Objekt zůstal pod přísným dohledem, aby dovnitř nepronikl nikdo nepovolaný. Jakmile z domu odešli všichni obyvatelé, šotek utichl. Pro policii to byl jasný důkaz, že za vším stojí někdo z nájemníků. Po dvou dnech klidu se však záhadný hlas ozval znovu.

Guvernérovi ale došla trpělivost a 4. prosince 1934 vydal oficiální prohlášení, ve kterém jako pachatelku uvedl Pascualu Alcocerovou. Ačkoli proti dívce neexistoval přesvědčivý důkaz - hlas se projevoval, i když se v domě vůbec nenacházela - veřejnost se musela s tímto vysvětlením spokojit.

Rozruch kolem šotka ze Zaragozy utichl stejně rychle, jako začal. Případ brzy upadl v zapomnění, snad kvůli tlaku úřadů nebo kvůli tomu, že šotek přišel o své publikum. Rodina Palazónových se z domu odstěhovala a byt dostal nové nájemníky. Ti sice prý také zaznamenali zvláštní zvuky za zdí v kuchyni, příliš se o ně ale nestarali. A šotek už na nikoho nikdy nepromluvil.

Pascuala Alcocerová byla obviněna z výtržnictví, ale pro nedostatek důkazů nebyla potrestána. Potupená dívka se vrátila do rodné vsi a uchýlila se do ústraní. Až do konce života popírala, že by měla s hlasem z kamen cokoliv společného.

Dodnes není jasné, zda šlo o promyšlený podvod, vzácný psychologický fenomén, nebo projev tajemné entity. Původní dům na ulici Gascón de Gotor číslo 2 byl později zbourán. Budova, která dnes stojí na jeho místě, nese název „Edificio Duende“ (Dům Šotek).

Duende de Zaragoza. In: Wikipedia: la enciclopedia libre[online]. Poslední aktualizace 6. července2025[cit. 2026-05-12]. Dostupné z: https://es.wikipedia.org/wiki/Duende_de_Zaragoza

MONEO, Juan. El misterioso caso sin resolver del malvado duende de Zaragoza. In: Zaragoza Ciudad[online]. [cit. 2026-05-12]. Dostupné z: https://zaragoza-ciudad.com/el-misterioso-caso-sin-resolver-del-malvado-duende-de-zaragoza/

The Tape Libraty. The Horrifying Unsolved Mystery of the Zaragoza Goblin.Online. YouTube. 2026. [cit. 2026-05-12]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=xyz123