Článek
Můj život začal před 41 lety, když jsem se narodila. Za tu dobu se toho stalo hodně.Nekterym věcem jsem rozuměla víc , jiným méně.Ale jedno vím jistě moje dětství mě ovlivnilo víc, než jsem si tehdy dokázala připustit. Velkou roli v mém životě hrála moje babička. Trávila jsem s ní hodně času a byla pro mě velmi důležitá. Byla to právě ona ,kdo mi dával to,co mi jinde chybělo péči, pozornost a pocit, že někam patřím. Pamatuji si naše společné chvíle. Pro někoho obyčejné dny,ale pro mě měly velkou hodnotu.Diky ní jsem měla alespoň kousek jistoty. Do svých patnácti let jsem si začala víc uvědomovat realitu. Postupně mi docházelo, že můj brácha měl u rodičů jiné postavení než já. Měl všechno,na co si vzpomněl. Já ne. To,co jsem měla,mi většinou koupila babička. Od rodičů jsem toho moc nepocítila. Když jsem si to začala uvědomovat,bolelo to. Cítila jsem se ublizene, nechtěná… žárlila jsem. Ale nikdy jsem to na sobě nedala znát. V té době jsem bydlela s babičkou, dědou a strejdou. Měli jsme velký byt v centru Plzně. Do dnes kolem toho domu projdu. Pokaždé se podívám do oken a vzpomínám. Roky ubíhaly…a pak se vše změnilo, Babička onemocněla.Byla odkázána na lůžko. Pomáhala jsem ji a sledovala,jak se mi ztrácí před očima. Zemřela v nemocnici v roce 2007. Byl to pro mě obrovský zlom. Pamatuji si , že jsem si tehdy přála umřít taky. Než odešla,štíhlá mi napsat dopis . Dopis jen pro mě. Do dnes ho mám schovaný. A pokaždé, když ho čtu,mi tečou slzy . Její smrt změnila všechno. Byl to moment ,kdy jsem pochopila , že se budu muset spoléhat sama na sebe. A možná právě tehdy začal můj skutečný život…. 👉" Pokračování mého příběhu v další kapitole…"
