Článek
Kniha je zajímavá už svými autory a jejich osudy. První z autorů Chromý jelenec (mylně uváděný jako jelen) byl indiánský šaman z kmene Lakotů. Jeho otec byl Silas Fire a jeho matka Sally Rudá houně. V útlém dětství vyrůstal Chromý jelenec se svými prarodiči, kteří ho vychovávali. Až do svých čtrnácti let pak docházel do denní školy nedaleko rezervace. Druhý autor Richard Erdoes se narodil ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho otec byl židovský maďarský operní pěvec. Erdoes sám sebe popisoval jako Rakušana, Maďara, Němce a Američana, a také stejným dílem katolíka, protestanta i Žida.
Český název knihy Chromý jelen je nepřesný. Indiánské jméno prvého s autorů je Chromý jelenec, lakotsky Tháhča Hušté, anglicky Lame Deer, podle jelence běloocasého (Odocoileus virginianus), což je kopytník běžně se vyskytují v amerických prériích. S jelenem americkým (Cervus canadensis), anglicky Bull elk, v některých indiánských jazycích zvaný wapiti, se většina Siuxů nikdy nesetkala, protože tito kopytníci žijí v horských lesních oblastech. I kdyby by se tedy šaman jmenoval po jelenovi, jeho jméno by v angličtině znělo Lame Elk. S ohledem na to, že většina Čechu se spíše setkává s jelenem (Cervus ealphus), tak je pro české čtenáře tento název pochopitelnější, byť i u nás se v některých oborách s jelencem setkat můžeme. Kniha vyšla v USA roce 1976 pod názvem Lame Deer, Seeker of Visions.
J.F.L.Deer po čtyři roky vyprávěl R.Eroesovi své příběhy z mládí, ze svého tuláckého období, kdy jezdil s rodeem, pásl ovce, sbíral brambory a občas i kradl, ale i z období šamanství, kdy indiánské tradice vyhrabával doslova z popela. Vypraví i o tom, že pracoval jako člen kmenové policie v indiánské rezervaci, pašoval alkohol, živil se malováním reklam, strávil přes rok ve vězení a vylodil se jako americký voják v Normandii. Erdoes jeho vyprávění nahrával na magnetofon, dělal si poznámky a výsledek s medicinmanem upravoval. Výsledkem je kniha, která popisuje v šestnácti kapitolách víceméně chronologicky jednotlivé etapy indiánova života. Dostaly se do ní nejen historky z průběhu jeho života, ale i filozofické postřehy na hranici indiánské víry a mysticismu. Je zde hodně přirozené moudrosti i humoru, až má člověk někdy pocit, že si místy Chromý jelenec dělá z Richarde Erdoese a tím pádem i z čtenářů legraci, tedy ne vše myslí vážně. Kniha je bohatá nejen na příběhy z autorova života, ale i ze života Lakotů a dalších indiánů. Například v kapitole Dva v dece vypraví o vztazích lakotských mužů a žen. Je také plná postřehů a historek o střetu bělošské civilizace s civilizací původních obyvatel. Deer je člověkem duchovního založení, který se ve stáří stal jedním ze „svatých mužů“ svého kmene. Seznamuje nás s tradičním způsobem života indiánů, jejich hierarchií hodnot a životní symbolikou a současně tento způsob konfrontuje s hodnotami naší civilizace. Hodně prostoru se zde věnuje popisu, jak pracuje šaman a co všechno souvisí s jeho úlohou v životě indiánů. A najdeme zde i ledasco z historie vybíjení indiánů. Erdoes se ovšem nevěnoval jen Chromému jelenci, ale knih o životě indiánů sepsal celou řádku, takže do života severoamerických indiánů měl dobrý vhled.
Aktualizované vydaní v nakladatelství Květy života je doplněno o bohatou fotografickou přílohou a je vyzdobeno ilustracemi Lukáše Junka Ogle Yamni. Na konci najdeme kapitolu, která je nazvaná Poselství Chromého jelena. Napsal ji Josef Porsch, (který knihu také přeložil) a řadí medicinmanovu zpověď do historických souvislostí, které nemusí být Evropanovi samozřejmé. Knížka není sice barvitá jako román a napínavá jako detektivka, rozhodně ale stojí za přečtení.
Psáno pro časopis Sedmá generace
