Článek
Jako ekoterorismus je často označováno jednání, které má za cíl životní prostředí bránit, případně se zaměřuje na práva zvířat, která brání například ničením laboratoří, kde probíhají pokusy na zvířatech. Za ekoteroristy se někdy označují i ti ekologičtí aktivisté, kteří žádných teroristických metod nepoužívají (v takovém případě se jedná spíše o pejorativum, neboli nadávku).
Původní význam slova, které se objevilo v osmdesátých letech 20. století v USA, znamenal osobu používající teroristických metod za účelem ochrany životního prostředí. Hranice mezi poškozováním cizího majetku a společensky akceptovatelnou mírou protestu jsou ovšem vnímány rozdílně a použití pojmu ekoterorismus je tak v mnohých případech velice kontroverzní. Tak kontroverzní, jako je kontroverzní rozpor mezi neudržitelným rozvojem západní civilizace a ochranou přírody a životního prostředí. A nejstarší zmínky o tomto rozporu najdeme už u Sumerů.
Sumerská epická skladba o Gilgamešovi, která se zachovala v několika desítkách opisů, je pravděpodobně prvním epickým textem světové literatury. Důležitá je epizoda popisující devastaci cedrových lesů. Děj začíná v městě Uruku, kde se Gilgameš s Enkiduem připravují na tažení proti Chuvavovi. Na tuto výpravu si vzali padesát průvodců z občanů města Uruku. Skladba pravděpodobně vznikala v době, kdy sumerští vládci podnikali válečné výpravy pro cedrové dřevo, které bylo v Sumeru velmi ceněné. Gilgameš záměr oznámil napřed slunečnímu bohu Šamašovi, který mu dal jako průvodce s sebou sedm démonických bratrů. Po dlouhé cestě, kdy museli překonat sedmero hor, dorazil i k cíli, kde začali kácet cedry. Když to zjistil Chuvava, který by vlastně strážcem libanonského cedrové lesa (Libanom má cedr dodnes na vlajce), velice se rozčílil a chystal se jim v tom zabránit. Gilgameš s celou bandou drvoštěpů došli až k Chuvavovi, který stál před svým domem. Podvodně z nej vylákali jeho sedm ochranných září a tím byl Chuvava bezmocný a Enkidu mu usekl hlavu.
Maně se zde vtírá paralela s procesem posuzovaní vlivu na životní prostředí tzv. EIA. Gilgameš oznámil záměr bohu Šamašovi tak, jako se dnes oznamuje záměr na ničení přírody ministerstvu životního prostředí. Sedmero démonických bratrů, kteří měli pomoci záměr prosadit, bychom dneska nazvali takto :projektant, dokumentář, posudkář, tiskový mluvčí, ekonom, zkorumpovaný úředník a ministr.
Na celém vyprávěni je mnoho zajímavostí, z nichž mne zaujalo zejména to, že zatímco strážce lesa (dnes bychom řekli ochránce přírody či renžr) je líčen jako největší padouch, kterého je záhodno obelhat, podvést a nakonec mu utnout hlavu, tak Gilgameš a jeho povedený kámoš Enkidu jsou líčení jako kladní hrdinné bez bázně a hany. Gilgameš je dokonce popisován jako nejlepší, nejchytřejší a nejhezčí z lidí ( i když je vlastně polobohem). Jeho popis se podobá tvarově popisu některých zmocněnců ze současného českého vládního panteonu. Dokonce se v eposu vysloveně říká, že měl monstrosní penis dlouhý tři pídě, to jest asi 45 cm. Gilgameš zůstává v eposu kladným hrdinou, i když časně ráno nechává obyvatele Uruku budit bubny a nutí je k těžké práci a dokonce jim zakazuje souložit, aby se mohli soustředit na budovaní hradeb města.
Když uvážíme, že epos je pravděpodobně čtyři tisíce let starý, tak je zřejmě, že už tehdy existoval narativ o tom, že kdo exploatuje přírodu, ničí les a buduje hradby, je kladný hrdina, zatímco ten, který mu v tom brání, je zavrženíhodný padouch. Epos nám dává svědectví o tom, že prvním literárně popsaným a dokumentovaným ekoteroristou byl Chuvava. Čest jeho památce.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Epos_o_Gilgame%C5%A1ovi
https://www.statnivlajky.cz/libanon
