Článek
Přesvědčit někoho o nutnosti ochrany čápa bílého nebo lejska malého nebývá žádný problém. Ptáci až na výjimky jsou lidmi přátelsky přijímaná skupina živočichů, která si může dovolit kálet na sochy a hnízdit ve výklencích, aniž by vzbuzovala záporné emoce. Zkuste však někoho přesvědčit o nutnosti ochrany nějakého hada, třeba zmije. V euroamerické civilizaci narazíte na předsudky, jejíž počátky můžete hledat už v bibli a možná již v mezopotámských mýtech. O to více je třeba hýčkat tu malou skupinu milovníků přírody, amatérů v tom nejlepším slova smyslu (amo, amáre –milovat), kteří mají rádi hady do té míry, že netouží je chovat v zajetí a stačí jim fakt, že se s nimi dosud mohou setkávat v přírodě. O ochraně všech plazů v naší vlasti by praotec Čech (kdyby existoval) prohlásil: To je ta země zvěře a hadů plná, želvami a ještěrkami oplývající. Jára Cimrman (kdyby existoval) by dodal : Neplazte se před nikým, od toho máme hady.
Amatérské sledování plazů je zatíženo určitým handicapem, vyplývajícím z toho, že mapovatelé musí být motivováni vlastním zájmem o věc. Z toho důvodů je třeba předem počítá s tím, že údaje z takového monitoringu budou kusé, nesourodé a často i chaotické. Jejich řádnou filtrací, ověřování a tříděním je možné získat hodnotná monitorovací data. Většinu plazů žijících v České republice lze určit poměrně snadno. Potíže mohou nastat zejména u mláďat plazů. Naštěstí u nás žije jen asi 12 původních druhů plazů.
Profesionální monitoring zdánlivě má výhodu trvalosti a soustavnosti. V praxi to však vypadá zcela jinak. Zdá se, že místo zoologa na správách chráněných území a v muzejích je systemizované místo, se kterým je možno počítat. Většinou je to ale tak, že se zde spojuje častá fluktuace se změnu odbornosti, která kontinuitu silně narušuje. Ve srovnání se systematizovaným místem řekněme řidiče ředitelského auta, který vždy musí mít platný řidičský průkaz příslušné skupina a přezkoušení, na místo zoologa pro monitoring plazů nastupují často lidí se specializací na motýli a v nejlepším případě na ryby. To je srovnatelné se situací kdy na místo řidiče ředitelského auta nastupuje člověk s řidičákem na traktor. Přitom rozdíl mezi zoologem – herpetologem a zoologem - lepidopterologem je podstatně větší. A dovolte mi ještě jedno přirovnání – místo řidiče je málokdy dlouhodobě neobsazeno, u místa zoologa je to běžná situace.
Mapovatelem plazů může být v podstatě každý, kdo úspěšně dokončil základní školu. Mnohem více než herpetologické znalosti a zkušenosti jsou důležité morální vlastnosti. Mezi amatéry je třeba také počítat všechny profesionální zoology pracující v jiných oborech, ale například i botaniky a nebo také geology a další profese pracující v terénu. V minulosti se mezi amatéry hrdě hlásili také učitelé a středoškolští profesoři biologie, kteří podle svého zájmu sledovali a často i publikovali zajímavá pozorování. Tak například nejstarší údaj o výskytu užovky stromové v lokalitě Podyjí byl publikován středoškolským učitelem a tento údaj byla léta všemi zoology (včetně mne) přehlížen. Teprve když jsem publikoval první poválečný ověřený nález této užovky z Nové Hradu, věnoval jsem velkou péči sledování lokálních periodik a objevil jsem, že tato užovky byla v Podyjí známa už v třicátých letech dvacátého století. Problém byl komplikován také tím, že nález byl publikován v německém jazyce. Dnes se středoškolští profesoři publikování byť i jen drobných sdělení až na čestné výjimky nevěnují.
Amatér většinou disponuje ještě další výhodou. Oblast a místo výzkumu si ve většině případů volí sám a to tak, aby byl “ v terénu“ co nejčastěji. Je to ve většině případů okolí bydliště či okolí rekreační chaty či chalupy. Díky tomu má území většinou dokonale prochozeno a ví, kde co může čekat.
Základní formou dokumentace plazů je dokumentace materiální. Jde především o sběr svleček (exuvií, svlečených kůží), uschováním nalezených mrtvých těl (kadáverů). V žádném případě nepřipadá v úvahu dokumentace záměrným odchytem plazů pro sbírkové účely. Často se mapovatelé dostanou ke svlečkám, které se naleznou v domech či hospodářských staveních, v zahradách či kamenných zídkách. jde o neobyčejně cenné dokladové materiály, které je třeba pečlivě uchovat. Nejlépe se osvědčuje nalepování takových svleček na tvrdý papír, na který se napíše místo ,datum nálezu a osoba, která doklad nalezla a určila. Vznikne takzvaný animář – zoologická obdoba herbáře. Rovněž cenné jsou nálezy zbytků kožovitých vajíček hadů a ještěrek, i když přesné určení druhů podle těchto dokladů je problematické. Často se (bohužel pro plazy samotné) nacházejí těla zabitých plazů, především hadů. Někdy jde o celkem zachovalé a čerstvé nálezy, jindy jde o části těl, která mohou být již značně „vylisované“ koly přejíždějících vozidel. Takové doklady jsou velice cenné a mapovatel by je neměl opomenout i přesto, že se vesměs jedná o nepříliš vábné zbytky. Odebrání zbytků by mělo být spojeno i s fotodokumentací. Pokud se nejedná o zbytky zcela vysušené, je nutné je konzervovat nějakou fixační tekutinou, většinou stačí tzv. technický líh. Pokud si mapovatel takovou sbírku sám nevede, mám o jakékoliv doklady tohoto druhu zájem.
Materiální dokumentaci je vždy třeba opatřit štítkem s přesným místem nálezu a datem a jménem nálezce ). Místo nálezu je možné doložit souřadnicemi z přesné mapy anebo údaji z GPS. Pokud autor nálezu není schopen takové údaje zajistit, je možné je nahradit přesným popisem místa, který ale musí obsahovat jak obec (pokud lze tak katastrální území) a nebo detailní popis lokality.(např. lokalita se nachází 2 km severně od železniční stanice v Dolních Kotěhůlkách v místech, kde turistická cesta odbočuje od trati směrem k vrcholu Valík- 333 m n.m., jde o skalnatou stráň porostlou nízkou vegetací).
Dále je vhodná dokumentace fotografická. Podle kvalitních fotografií lze některé druhy určit, v každém případě je dobré fotografii doložit. K fotografii opět musí být datum a přesné místo nálezu (fotografování). V případě, že fotoaparát umí připojit k snímku datum, je vhodné snímky datem opatřit. Vždy je dobré fotit plaza přímo na místě. Je to nejen z důvodů, že odchyt a přenášení plaza k fotografování mimo lokalitu je nezákonné, ale je to taky proto, že dokladem je nejen fotografie plaza, ale i jeho okolí.
Kam nálezy posílat? Například existuje mezinárodní databáze iNaturalist. Je aplikace pro určování organismů a ukládání záznamů o jejich výskytu. Jde o projekt občanské vědy, do sběru dat se tedy může zapojit nejen vědecká komunita ale především široká veřejnost. Pozorování je možné vkládat prostřednictvím webové stránky nebo mobilní aplikace ve formě fotografií . Zaznamenaná pozorování pak slouží jako cenná otevřená data (tzv. open source) pro řadu výzkumných projektů, muzeí, botanických zahrad, parků a dalších organizací. V Česku je vhodnu platformou třeba Biolib.
Zdroje :
https://www.inaturalist.org/
https://www.biolib.cz/en/
https://www.veronica.cz/publikace-ke-stazeni?i=52
